Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Plus4U Net a.s., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, 2) Unicorn Solutions a.s., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, 3) Unicorn Vysoká škola s.r.o., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, 4) Unicorn a.s., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, 5) Vigour a.s., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, a 6) VIG Property s.r.o., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, všech zastoupených Mgr. Janem Jarešem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 3, proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, při provádění prohlídek dne 28. 4. 2026 ve věci vedené pod sp. zn. KRPA-114489/TČ-2025-000091, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je předčasná.
2. Stížnost směřuje proti způsobu provedení prohlídek jiných prostor policií v trestním řízení. Stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud rozhodl, že policie při provádění prohlídek zvolila nepřiměřený, plošný a nedostatečně individualizovaný postup, v jehož důsledku došlo k nepřiměřenému zajištění a zpřístupnění rozsáhlého objemu interních účetních, obchodních a provozních dat stěžovatelek bez dostatečného vymezení jejich vztahu k prověřované věci a bez odpovídajících ochranných mechanismů k ochraně obchodního tajemství, důvěrnosti informací a práv třetích osob. Dále navrhují, aby Ústavní soud zakázal policii pokračovat v porušování základních práv stěžovatelek podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že by dále zpracovávala, zpřístupňovala nebo jinak využívala data zajištěná při prohlídkách jiných prostor v rozsahu přesahujícím jejich nezbytný a individualizovaný vztah ke konkrétním okolnostem prověřované věci.
3. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední "záchrannou brzdou", nikoliv "zkratkou", kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán [srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1937/23, bod 4; IV. ÚS 247/23, bod 10; III. ÚS 1414/21, body 5-7; II. ÚS 1424/10, body 4-5; či I. ÚS 236/04).
4. Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že před podání ústavní stížnosti proti postupu policie při provádění domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor je nutno využít nejprve žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu a podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Postup podle citovaných ustanovení je přijímán jako účinný procesní prostředek nápravy k ochraně práv dotčených osob (srov. nález sp. zn. II. ÚS 2597/18, bod 23; obecněji usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/26, bod 70; a konkrétněji usnesení sp. zn. III. ÚS 3493/22, bod 7; IV. ÚS 22/21, bod 17; nebo II. ÚS 2166/14, body 8 až 22).
5. Stěžovatelky uvádí, že si jsou této judikatury vědomy. Podnět k výkonu dohledu na Vrchní státní zastupitelství v Praze také podaly, ale podnět ke dni podání ústavní stížnosti státní zastupitelství nevyřídilo. Z procesní opatrnosti podaly ústavní stížnost.
6. Ústavní soud však s ohledem na výše zmíněné závěry plynoucí z dosavadní judikatury nemůže stížnost věcně posoudit. Stěžovatelky musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat prostředky ochrany v rámci soustavy státního zastupitelství. Teprve za situace, kdy by stěžovatelky i poté nadále trvaly na tom, že orgány veřejné moci porušily jejich ústavně zaručená práva a svobody, mohou podat ústavní stížnost a dovolávat se svých práv u Ústavního soudu. Bude přitom nerozhodné, zda dotčené orgány rozhodnou o podnětech formálními či neformálními (např. přípisem) rozhodnutími. Není podstatné, jak je příslušené rozhodnutí označeno či jakou má vnějškovou podobu, nýbrž rozhodující je pouze a jedině skutečnost, zda orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele. Jinak řečeno, teprve po případném vyčerpání shora popsaných prostředků ochrany práv bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost, která by však primárně nebrojila přímo proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve způsobu provedení domovní prohlídky, jak požadují stěžovatelky nyní, nýbrž především proti rozhodnutím příslušných státních zástupců (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14, bod 19, a tam citovaná judikatura).
7. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2026
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj