UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 7× citováno

Spisová značka

I. ÚS 181/18

Téma · generováno AIOdmítnutí vadné ústavní stížnosti bez advokáta

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2018-01-24Zpravodaj: Lichovník TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2018:1.US.181.18.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Olomouc SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2018-01-15

Shrnutí · generováno AI

Ústavní soud odmítl návrh, protože nebyl podán prostřednictvím advokáta a nesplňoval zákonné náležitosti. Navrhovatelka již byla v dřívějších řízeních opakovaně poučena, takže soud jí neposkytl další lhůtu k odstranění vady.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost nesplňující požadavky § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., zejména povinné zastoupení advokátem, lze bez další výzvy odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a), byl-li stěžovatel o těchto náležitostech opakovaně poučen. Dodatečné lhůty k odstranění vad mají být jen výjimečné.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jak již Ústavní soud navrhovatelce mnohokrát sdělil, lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
    Zobrazit v textu
  • Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
    Zobrazit v textu
  • Proto Ústavní soud i nynější podání navrhovatelky bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. D. K., na zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Co 37/2017-582 ze dne 21. 11. 2017 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 148/2013-574 ze dne 12. 10. 2017 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 44 Co 148/2013-579 ze dne 31. 10. 2017, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatelka musila být vědoma, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než sto padesáti případech) obrátila s podáními, při jejichž projednání byla o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučena, zvolila opět nekvalifikovaný postup. Jak již Ústavní soud navrhovatelce mnohokrát sdělil, lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. K tomu doplnil, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Proto Ústavní soud i nynější podání navrhovatelky bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v řadě jejích dalších věcí, naposledy ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3759/17 (usnesení ze dne 20. 12. 2017). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. ledna 2018 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací