Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Marií Dřízalovou, advokátkou se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 7 Tdo 927/2011, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 13 T 18/2011, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 1 Tm 1/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2013, směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 7 Tdo 927/2011, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 13 T 18/2011, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 1 Tm 1/2010.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto případě Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není. Po výzvě k odstranění vad návrhu si stěžovatel opatřil právní zastoupení pro podání ústavní stížnosti a dne 2. 8. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost vypracovaná advokátkou stěžovatele. Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 927/2011, ze dne 3. 8. 2011, bylo P. H. doručeno dne 13. 9. 2011. Toto vyplývá i z bodu III. ústavní stížnosti zpracované advokátkou stěžovatele, kde se mimo jiné také uvádí, že "ústavní stížnost byla podána stěžovatelem bez zbytečného odkladu po propuštění z výkonu trestu, když ve výkonu trestu neměl stěžovatel k dispozici spisový materiál ani žádné jiné doklady potřebné pro zpracování ústavní stížnosti". Dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, která je stanovena kogentně, a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout. Ústavní soud tedy nemůže přihlédnout ani k tvrzení stěžovatele, že ústavní stížnost byla podána bez zbytečného odkladu po propuštění z výkonu trestu.
Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena až dne 10. 6. 2013. Ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána v požadované dvouměsíční lhůtě.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě pro jeho podání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost se tak odmítá jako opožděně podaná podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2013 Jaroslav Fenyk, v. r. soudce Ústavního soudu