Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, sídlem [adresa] Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2024 č. j. 9 Co 333/2023-34 a usnesení soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, ze dne 25. července 2023 č. j. 203 Ex 42000/17-24, za účasti Krajského soudu v Ostravě a soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, jako účastníků řízení a RBP, zdravotní pojišťovny, sídlem [adresa] Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Proti stěžovateli jako povinnému je vedena exekuce k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice řízení ve výši 47 299 Kč s příslušenstvím.
2. Dne 21. července 2023 stěžovatel navrhl soudnímu exekutorovi JUDr. L. J. zastavení exekuce s odkazem na § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje zastavit exekuci se souhlasem povinného v případě, že po dobu posledních 6 let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Soudní exekutor návrh zamítl usnesením označeným v návětí s odůvodněním, že v rámci exekuce byla dne 15. srpna 2018 vymožena částka ve výši 500 Kč a začala podle § 55 odst. 11 exekučního řádu běžet nová šestiletá lhůta, která dosud neuplynula.
3. Stěžovatel podal proti usnesení soudního exekutora odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl napadeným usnesením. Dospěl k závěru, že základní podmínkou pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 exekučního řádu je uplynutí šestileté lhůty, která však v případě stěžovatele počala znovu běžet den následující po částečném vymožení pohledávky, a tudíž ke dni vydání rozhodnutí soudního exekutora ani krajského soudu dosud neuplynula.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení svého práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces; zdůrazňuje, že vykonává trest odnětí svobody, je nemajetný a nemá žádný stálý příjem. Je tudíž evidentní, že exekuce nemůže být úspěšná. Vymožení pohledávky ve výši 500 Kč považuje stěžovatel za účelové, a je tak neúměrně prodlužována jinak neúspěšná exekuce. V postupu soudního exekutora spatřuje stěžovatel prvky libovůle.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřísluší mu tedy vykonávat obecný dozor nad rozhodovací činností obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci. K zásahu je oprávněn pouze v situacích, kdy touto činností jsou porušena ústavně zaručená práv stěžovatele, což v této situaci nenastalo.
7. Jádrem stěžovatelovy argumentace je jen obecné tvrzení, že částečné vymožení exekuované pohledávky ve výši 500 Kč v roce 2018 bylo účelové. O účelovém či dokonce svévolném postupu ze strany soudního exekutora přitom nic nevypovídá. Účelové jednání nebo účelovou snahu oddálit zastavení exekuce, by mohlo indikovat například vymožení částečné úhrady vymáhané pohledávky těsně před skončením šestileté lhůty podle § 55 odst. 7 exekučního řádu. V projednávaném případě však byla exekuce zahájena v roce 2017 a částečná úhrada proběhla již v roce 2018, tedy v roce bezprostředně následujícím. Za výše popsané situace považuje Ústavní soud za postačující odůvodnění usnesení krajského soudu, který zdůraznil nesplnění podmínek podle § 55 odst. 7 exekučního řádu v důsledku částečné úhrady vymáhané pohledávky, neboť právě to bylo klíčovou okolností pro zamítnutí stěžovatelova návrhu na zastavení exekuce.
8. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu