I. ÚS 1858/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení řady jeho základních práv, a to dle čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 1, odst. 2 Listiny, čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 8 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny, čl. 3 odst. 1, odst. 3 Listiny, čl. 4 odst. 1, odst. 2, odst. 4 Listiny, čl. 7 odst. 1, odst. 2 Listiny, čl. 10 odst. 1, odst. 3 Listiny, čl. 31 odst. 1 Listiny a čl. 37 odst. 2, odst. 3 Listiny. K tomu mělo zjednodušeně řečeno docházet po celou dobu vedení trestního řízení proti stěžovateli, v řízení předcházejícím řízení o této ústavní stížnosti pak v rámci rozhodování o stěžovatelově žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody.

2. Stěžovatel byl v minulosti opakovaně odsouzen za několik trestných činů k trestu odnětí svobody, který mu byl podle § 325 odst. 1 trestního řádu přerušen, a to opakovaně po dobu cca 6 let. Stěžovatel dne 26. 8. 2020 podal opakovanou žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů podle § 327 odst. 3 trestního řádu, o které rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným usnesením tak, že se neupouští od zbytku výkonu trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 9 měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. 2 T 135/2013. Nepřisvědčil tvrzením stěžovatele, že by výkon trestu odnětí svobody pro něj představoval zdravotní riziko, a dospěl k závěru, že výkonem trestu odnětí svobody nejsou zdraví ani život stěžovatele ohroženy. Vycházel zejména ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Brno, který jednoznačně konstatoval způsobilost stěžovatele podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, přičemž jako zásadně zkreslené, nepravdivé a účelově zpracované hodnotil předcházející znalecké posudky MUDr. Ing. Svojmila Petránka, CSc., a MUDr. PhDr. L. H., CSc., MBA, z nichž vychází stěžovatel dosud. K obdobným závěrům stran zdravotního stavu stěžovatele dospěl v napadeném usnesení sp. zn. 9 To 150/2025 rovněž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") coby soud stížnostní.

3. O paralelní žádosti o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody ze dne 31. 5. 2022 v jiné trestní věci stěžovatele (vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 87/2020) rozhodl napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 tak, že ji zamítl. V odůvodnění dospěl k obdobným závěrům jako Obvodní soud pro Prahu 10, zejména že je stěžovatel zdravotně způsobilý k výkonu trestu odnětí svobody, a že ten pro něj nepředstavuje zdravotní riziko odůvodňující upuštění od jeho výkonu. Rovněž kriticky hodnotil znalecký posudek MUDr. Petránka, který byl ve vztahu ke zbytku dokazování a především ostatním znaleckým posudkům odlišný a osamocený. Ve věci poté rozhodoval městský soud napadeným usnesením sp. zn. 9 To 24/2025 tak, že stížnost stěžovatele zamítl. Ztotožnil se se závěry Obvodního osudu pro Prahu 4 a aproboval rozsah i hodnocení provedeného dokazování s tím, že právní závěry z něj vyvozené jsou zcela přiléhavé, přičemž vyvrátil řadu námitek stěžovatele stran odbornosti znalců a znaleckého ústavu.

Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zejména, že soudy opakovaně a systematicky ignorovaly jeho podání prokazující naplnění důvodů pro upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, zejména ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu. Tvrdí, že jeho zdravotní stav je natolik závažný, že výkon trestu odnětí svobody představuje hrozbu vážného poškození zdraví a v krajním případě i smrti, což dokládá odkazy na vlastní znalecké posudky. Ty považuje stále za relevantní a znalecké posudky, které je zpochybňují, relativizuje řadou námitek stran odbornosti a znalosti jednotlivých znalců či znaleckých ústavů. Stěžovatel dále kritizuje délku řízení o jeho žádostech, která je dle něj neúměrná závažnosti věci a jeho zdravotnímu stavu. Dále stěžovatel namítá dílčí procesní pochybení v postupu soudu i znaleckého ústavu v rámci zpracovávání znaleckého posudku.

5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření rovněž účastníkům řízení. Městský soud i oba obvodní soudy ve svých vyjádřeních navrhly nevyhovění stížnosti a odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí a na spisový materiál. Z toho důvodu Ústavní soud nezasílal vyjádření stěžovateli k replice, neboť vyjádření neobsahovala nové argumenty, které by stěžovatel již nekomentoval.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

7. Na návrh stěžovatele usneseními ze dne 27. června 2025 a ze dne 11. července 2025 Ústavní soud odložil vykonatelnost výzev k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody vůči stěžovateli.

8. Usnesením ze dne 13. 8. 2025 spojilo plénum Ústavního soudu projednání původně dvou ústavních stížností stěžovatele, vedených pod sp. zn. I. ÚS 1858/25 a IV. ÚS 1977/25, ke společnému projednání pod sp. zn. I. ÚS 1858/25.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].

10. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na konkrétní případ je v zásadě věcí obecných soudů a o kasačním zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud posuzuje, zda řízení jako celek bylo řádně vedené a přihlíží k závažnosti případných pochybení v postupu soudů a k jejich dopadu na celkový výsledek řízení, přičemž až velmi vážné vady vyvolávají potřebu případného kasačního zásahu. Obdobná pravidla lze aplikovat rovněž ve vykonávacím trestním řízení, s přihlédnutím k jeho specifikům v systému trestního řízení a trestního práva (viz např. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. II. 197/24).

11. Součástí ústavních záruk spravedlivého procesu vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)]. To ovšem neznamená, že součástí odůvodnění musí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, nebo jakákoliv dílčí úvaha soudu, kterou učinil v rámci svého rozhodování, ať už se týkala jeho procesního postupu, skutkových zjištění nebo právního posouzení. Jako celek však odůvodnění musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je třeba, aby soudy reagovaly na substantivní argumenty a námitky stěžovatelů a vysvětlily, proč je nepřijaly [nález ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 4093/17, bod 22 (N 63/88 SbNU 865)]. Těmto povinnostem soudy ve věci stěžovatele dostály. Ve vztahu k důkazním návrhům stěžovatele obdobně platí, že soudy nemusí vyčerpat veškeré navrhované důkazy, nýbrž jen ty, které jsou nezbytné pro dostatečné zjištění skutkového stavu, který je nezbytný k právnímu posouzení věci. V opačném případě pak soudy musí odůvodnit, proč k provedení důkazu nepřistoupily.

12. Podstata stěžovatelových námitek leží ve zpochybnění odborných skutkových závěrů o jeho zdravotním stavu a jeho slučitelnosti s výkonem trestu odnětí svobody. Zásah Ústavního soudu je v takové situaci namístě až tehdy, nastane-li rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a právním hodnocením v takové intenzitě, která poruší základní práva jednotlivce. Tak tomu však ve věci stěžovatele nebylo. Obecné soudy provedly rozsáhlé dokazování zejména ve vztahu ke znaleckým posudkům, kterými korigovaly předchozí závěry v rámci řízení o přerušení výkonu trestu stěžovatele. Znalecké posudky, zejména ty vypracované znaleckými ústavy, dospěly k jednoznačným odborným závěrům o zdravotním stavu stěžovatele i o jím předkládaných znaleckých posudcích. Úkolem soudů naopak nemůže být, jak naznačuje stěžovatel, polemika s odbornými závěry a jejich zpochybňování bez dalšího - tím by byla zcela popřena role znalectví coby záruky odbornosti v řešení specifických otázek v řízení. Hodnocení správnosti znaleckých závěrů soudy činí prostřednictvím dalších odborných podkladů, zejm. pak jiných znaleckých posudků, jak tomu ostatně v případě stěžovatele bylo. Je třeba přisvědčit závěrům obecných soudů, že odborné závěry předkládané stěžovatelem zůstaly osamoceny a z majority podkladů nevyplynul závěr o jeho nezpůsobilosti k výkonu trestu odnětí svobody.

13. Soudy se rovněž adekvátně vypořádaly s četnými podáními i námitkami stěžovatele. Jak je uvedeno výše, soudy nemusí vypořádat explicitně každou z námitek, pokud celé rozhodnutí obstojí stran vnitřní logické konstrukce argumentů, právního hodnocení a s ním korespondujícího popisu a hodnocení skutkového stavu. Ze spisového materiálu vyplývá aktivita soudů ve vztahu k podáním stěžovatele, stejně tak napadená rozhodnutí reagují na jeho podání i argumenty a nenechávají je bez povšimnutí. Co se týče posouzení namítaných pochybení znaleckého ústavu v předvolání stěžovatele k posouzení, neshledává Ústavní soud v této námitce ústavněprávní rozměr nebo relevanci odůvodňující její samostatné posouzení.

14. Co se týče průtahů v řízení, Ústavní soud z obsahu a příloh ústavní stížnosti i soudních spisů vedených v napadených řízeních zjistil, že stěžovatel se na soudy obracel s celou řadou velmi obsáhlých podání a návrhů, čímž k délce celého řízení sám přispěl. Celková délka řízení se pak nejeví jako disproporční zejména s přihlédnutím ke složitosti věci a nutnosti detailně zjistit zdravotní stav stěžovatele.

15. Lze shrnout, že obecné soudy postupovaly ve věci stěžovatele ústavně konformním způsobem a neporušily v řízení jeho základní práva. Stěžovatelovy námitky stran jeho viny byly dostatečně vypořádány obecnými soudy v jiném řízení. Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Závěrem Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 9. 2025 sp. zn. 0 PP 105/2025 podmíněně propuštěn z výkonu trestu v rámci obou napadených vykonávacích řízení, který navíc následkem rozhodnutí Ústavního soudu o odkladu vykonatelnosti výzev k nástupu do výkonu trestu nenastoupil. Tím bylo rovněž zbráněno další potenciální újmě stěžovatele v rámci realizace trestu. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu

Odůvodnění

1. Stěžovateli byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. 2 T 135/2013 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 61 To 468/2016 uložen trest odnětí svobody ve výměře 8 let a 9 měsíců. Dne 24. 11. 2017 byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích sp. zn. 14 To 353/2017 stěžovateli přerušen výkon trestu podle § 325 odst. 1 trestního řádu z důvodu jeho zdravotního stavu, který s výkonem trestu nebyl slučitelný. Následně Okresní soud v Pardubicích opakovaně prodlužoval přerušení výkonu trestu odnětí svobody, naposledy do 31. 3. 2023. Stěžovatel rovněž po dobu přerušení výkonu trestu podával opakované žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 3 trestního řádu pro svůj nepříznivý zdravotní stav, jimž soudy opakovaně nevyhověly.

2. Stěžovatel podal Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025 sp. zn. 9 To 150/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. 2 T 135/2013, jimiž bylo rozhodnuto, že se neupouští od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 3 trestního řádu a contrario. Dále uvedl, že v návaznosti na to Obvodní soud pro Prahu 10 vydal dne 9. 6. 2025 sp. zn. 2 T 135/2013 výzvu adresovanou stěžovateli k nastoupení trestu odnětí svobody do věznice v Pardubicích. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na odklad vykonatelnosti uvedené výzvy k nástupu do výkonu zbytku trestu odnětí svobody z obdobných důvodů, které tvrdil ve svých žádostech o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody a které uplatňuje jako námitky ve stížnosti samotné. Tvrdí mimo jiné, že jeho zdravotní stav není slučitelný s výkonem trestu odnětí svobody, Vězeňská služba ČR pro něj není schopna zajistit náležitou zdravotní péči, a výkonem trestu by tak byl vystaven nebezpečí ohrožení svého zdraví a v krajním případě i života.

3. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení má Ústavní soud za splněné. Pro posouzení věci je nezbytné, aby se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu obvodního soudu a vyjádřeními obecných soudů, neboť jenom tak je možné posoudit důvodnost stěžovatelových tvrzení o závažných vadách v řízení o jeho žádostech a návrzích a s tím související tvrzení o porušení jeho základních práv a svobod. Za tohoto stavu věci má Ústavní soud za to, že realizací výzvy a nástupem do výkonu trestu odnětí svobody by při tvrzených procesních vadách stěžovateli mohla vzniknout nepoměrně větší újma, než v případě, bude-li odložena vykonatelnost výzvy k nastoupení zbytku výkonu trestu odnětí svobody, zejména když již od prosince roku 2017 byl stěžovateli výkon trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů přerušen a přerušení bylo opakovaně prodlužováno. Odložení nástupu zbytku výkonu trestu odnětí svobody o několik týdnů, jež si vyžádá posouzení důvodnosti ústavní stížnosti, nemůže být za těchto okolností v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

4. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. června 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva.

2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.

3. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že ústavní stížnosti směřují proti rozhodnutím, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, jakož i žádost o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, které odůvodňoval nepříznivým zdravotním stavem.

4. Ústavní soud, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení, rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.

5. Podle § 5 odst. 7 rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudkyní zpravodajkou ve spojených věcech soudkyně Dita Řepková, neboť jí byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2025

Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu