Plný text
ÚS 19/95
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky M.S., zastoupené advokátem JUDr. Z.K., týkajícího se návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, t a k t o
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka podala svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 23. 1. 1995, označeným jako ústavní stížnost. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 5 C 1584/93, ze dne 25. 1. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 13 Co 403/94, ze dne 20. 10. 1994, pro tvrzené neposkytnutí soudní ochrany vlastnickému právu při rozhodování ve věci o zrušení kupní smlouvy, registrované SN v T., pod č.j. RI 436/67 v té části, ve které byly na V.M., převedeny pozemky č. kat. 203/1, 206/1, 282, 516, 203/2, 208/2, vše v katastrálním území D. Důvodem ústavní stížnosti je, že oba soudy podle ní nesprávně vyložily § 8 odst. 3 písm. a) zákona o půdě č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 195/1993 Sb. a nerespektovaly evidentní bezúplatný převod.
Ústavní soud není běžným soudem v soustavě řádných soudů, kterou podle čl. 18 Ústavy vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a nevykonává přezkumné pravomoci, pokud nedošlo k porušení základního práva nebo svobody, zaručeného Ústavou ČR. 1
Z ústavní stížnosti a vyžádaných soudních spisů nevyplývá, že by právními a faktickými závěry, které byly učiněny v předchozích soudních řízeních, bylo zásahem soudů porušeno základní právo či svoboda stěžovatelky ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Kupní smlouvou, uzavřenou mezi F.P. a V.M. dne 9. 3. 1967, registrovanou SN v T., dne 20. 12. 1967 pod č. reg. RI 436/67, prodal F.P., otec stěžovatelky, jako vlastník rodinného domku č. p. [č.p.] se stavební parcelou č. [parcela], role 203/1, zahrady 206/1, role 282, cesty č. 516, zahrady 203/2, zahrady 208/2, zaps. ve v1. č. 17 D., V.M., tento rodinný domek, s pozemky shora uvedenými a se vším příslušenstvím, za ujednanou kupní cenu Kčs 7 801,10.
Soudy obou stupňů při posuzování nároku správně vycházely ze znění předmětné smlouvy. Podle kupní smlouvy byly nemovitosti, stavby i pozemky, prodány za řádně a dobrovolně dohodnutou cenu. Bezúplatnost převodu či darování nebyla prokázána. Navíc, jak poukazuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, podle § 399 obč. zák. v době uzavření kupní smlouvy platného, neplatnost kupní smlouvy mohlo způsobit pouze ujednání vyšší kupní ceny, než byla ta, která byla stanovena podle cenových předpisů ve znaleckém posudku.
Z těchto důvodů nezbývá, než ústavní stížnost pokládat za zjevně neopodstatněnou.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., návrh odmítl. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 1995
JUDr. Vladimír P a u l soudce zpravodaj