Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V.M., o ústavní stížnosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a rozsudek Městského soudu v Praze, takto:
Výrok
N á v r h s e o d m í t á.
Odůvodnění
Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal přezkoumání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 4 C 8/92 a rozsudku Městského soudu v Praze,sp. zn. 16 Co 150/94, jimiž byl zamítnut jeho návrh na vydání nemovitosti, kterou vlastnil do r. 1952, kdy mu byla státem zkonfiskována.
Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že podání nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu č. 182/93 Sb. stanoví.
V návrhu nebylo uvedeno, které základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny a jakým jednáním orgánu veřejné moci k tomu došlo (§ 72 cit. zák.). Návrh neobsahoval označení důkazů, ani z něj nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, ani nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 cit. zák.). A konečně, navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, komerčním právníkem, ani notářem (§ 30 cit. zák.).
Na základě uvedených skutečností soud navrhovatele o vadách návrhu vyrozuměl, a stanovil mu lhůtu k odstranění uvedených nedostatků.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené neodstranil, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 1995
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR