Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. F., zastoupeného JUDr. Petrem Hlaváčem, advokátem se sídlem [adresa] proti oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 7. 2009, čj. 197/2009-OJ-IS/5, spojené s návrhem na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 7. 2009 a doplněnou podáním ze dne 20. 8. 2009 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud: 1. rozhodl, že postupem Ministerstva spravedlnosti ČR a jeho zkušební komise, při hodnocení výsledku ústní části zkoušky insolvenčního správce, jíž se stěžovatel podrobil dne 22. 6. 2009 a jejíž výsledek byl hodnocen stupněm "neuspěl", došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod;
2. přikázal Ministerstvu spravedlnosti ČR, aby provedlo revizi výsledku hodnocení zkušební komise ústní části uvedené zkoušky a rozhodlo, že výsledek zkoušky stěžovatele se hodnotí stupněm "uspěl". Současně podal návrh na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007 pro její nezákonnost.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Zejména tedy zkoumá, zda jsou dány podmínky jeho projednání, tj. zda je vůbec v kompetenci Ústavního soudu, vyplývající z čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky, takový návrh projednat a zda je podán v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud jde o bod 1. stěžovatelova návrhu, nutno připomenout, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za takovýto akt orgánu veřejné moci nelze považovat rozhodnutí zkušební komise Justiční akademie v Kroměříží, o tom, že stěžovatel u dané zkoušky neuspěl. Stěžovatel totiž nemá subjektivní veřejné právo na udělání zkoušky, kterému by zmíněná zkušební komise musela vyhovět. Závěr, zda stěžovatel u zkoušky uspěl či nikoli je na uvážení této komise. Z toho vyplývá, že ústavně právní přezkum není v této části ústavní stížnosti v kompetenci Ústavního soudu. Totéž lze vztáhnout i na bod 2. návrhu, neboť není v kompetenci Ústavního soudu, aby jakémukoli subjektu cokoli nařizoval, tedy aby rozhodoval o "plnění", kterého by se mělo stěžovateli dostat. To plyne z maximy, která se stoprocentně vztahuje i na Ústavní soud, tedy, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. S ohledem na závěry výše vyložené je ústavní stížnost stěžovatele návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, což je důvodem pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ve věci je tedy naplněn shora uvedený důvod odmítnutí ústavní stížnosti. Tím odpadla základní podmínka projednání návrhu s ústavní stížností spojeného, a stěžovatele tedy není možno považovat za osobu oprávněnou podat návrh na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007. Z tohoto důvodu je odmítnutí ústavní stížnosti jako celku v kompetenci senátu Ústavního soudu, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2009
František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu