Usnesení ze dne 8. 3. 2023
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Ing. J. P., zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Vaverkou, advokátem se sídlem [adresa] a, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 185/2022-112 ze dne 23. 9. 2022 a Okresního soudu v Olomouci č. j. 23 C 195/2021-75 ze dne 9. 3. 2022, spojené s návrhem na zrušení § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou", a § 3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění pozdějších předpisů, věty druhé, s výjimkou uvození "Přitom se použijí korekce a výpočtové metody", za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků bytů X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a připojený návrh se odmítají.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi o zaplacení 28 748,38 Kč s příslušenstvím (zčásti jako náhrady škody, zčásti jako vydání bezdůvodného obohacení) a zavázal jej k náhradě nákladů řízení ve výši 12 390,40 Kč. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") tento rozsudek potvrdil a uložil stěžovateli nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 6 195 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Bez bližší argumentace připojuje také návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Jak již Ústavní soud stěžovateli vyložil v usnesení sp. zn. I. ÚS 3456/20 ze dne 19. 1. 2021, týkajícím se souvisejícího sporu o jiné plnění mezi týmiž účastníky (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), přihlíží při posuzování namítaných pochybení orgánů veřejné moci mimo jiné k tomu, jak intenzivně zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Obvykle proto odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry.
5. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel Ústavnímu soudu nepopsal žádnou ústavněprávně relevantní újmu, která by mu nepřiznáním žalovaného nároku měla vzniknout. Ústavní soud se proto zabýval pouze tím, zda obecné soudy evidentním excesem neporušily samotnou podstatu některého z ústavně zaručených práv a svobod ([např. úplná absence odůvodnění rozhodnutí, jeho úplná nesrozumitelnost či zjevný formalismus), popř. jiné - skutečně extrémní - vybočení z obecných principů spravedlnosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3233/19 ze dne 1. 4. 2020, nález sp. zn. III. ÚS 2440/19 ze dne 11. 2. 2020, nález sp. zn. III. ÚS 1329/18 ze dne 23. 10. 2018 (N 176/91 SbNU 205)].
6. Nic takového Ústavní soud, stejně jako v dřívější věci stěžovatele, nezaznamenal ani nyní. Stěžovatel měl možnost předložit obecným soudům svůj náhled na věc a přesvědčit je. Skutečnost, že se mu to nepodařilo, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení shora citovaných právních předpisů pak - coby návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 2. 2023
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Vaverkou*), advokátem, sídlem [adresa] a, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. září 2022 č. j. 69 Co 185/2022-112 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2022 č. j. 23 C 195/2021-75, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků bytů X., jako vedlejšího účastníka řízení, o odmítnutí soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka, takto:
Výrok
_______________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2023
Soudci Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 193/23.
Odůvodnění
1. Ústavní soud vede řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Podle Rozvrhu práce Ústavního soudu č. j. Org. 1/23 (dále jen "rozvrh práce") věc připadla I. senátu ve složení Jaromír Jirsa (soudce zpravodaj), Vladimír Sládeček a Pavel Šámal. V průběhu řízení stěžovatel podáním ze dne 31. 1. 2023 učinil podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prohlášení o odmítnutí soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka. Prohlášení odůvodnil skutečností, že v záhlaví uvedení soudci rozhodovali o jeho ústavní stížnosti, která byla odmítnuta usnesením ze dne 19. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3456/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž uvedené rozhodnutí bylo pro stěžovatele znevýhodňující. Proto se i nyní obává, že opět nebude poskytnuta ochrana jeho ústavně zaručeným právům. Podle jeho přesvědčení tak mohli rozhodnout proto, že jsou spojeni se subjekty, se kterými společenství vlastníků jednotek (dále jen "SVJ") uzavírají smlouvy, což blíže konkretizoval. Uvedená věc se tak může týkat nejen stěžovatele, nýbrž i statisíců členů SVJ.
2. Soudci Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček ve vyjádřeních ze dne 2. 2. 2023 shodně uvedli, že se necítí podjatými, stěžovatele neznají, nikdy se s ním nesetkali a nemají k dané věci vztah, který by mohl založit jejich podjatost a vést k jejich vyloučení z věci v intencích § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poukázali dále na to, že jejich účast na rozhodování jiné věci stěžovatele nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci téhož stěžovatele.
4. O vzneseném návrhu rozhoduje podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce IV. senát, jehož předsedovi byla věc předložena dne 7. 2. 2023.
5. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, lze-li mít se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je soudce též vyloučen, byl-li v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
6. Námitka podjatosti vznesená stěžovatelem je založena na jeho nesouhlasu s rozhodnutím Ústavního soudu v jiné jeho věci, přičemž toliko z této skutečnosti dovozuje podjatost shora uvedených soudců I. senátu. Jiné okolnosti, které by svědčily o poměru soudce k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, netvrdí, jen poukazuje na širší dopady rozhodnutí, na kterém se oba jmenování podíleli dříve (viz sub 1).
7. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku řízení před Ústavním soudem, tj. konkrétní projednávané věci, a nelze jej vykládat takovým způsobem, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nebo účast na projednání a rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech je důvodem k vyloučení soudce z projednání a rozhodování o jiné ústavní stížnosti stěžovatele. Z takového předpokladu přitom Ústavní soud vychází ustáleně (srov. např. usnesení ze dne 15. 11. 2017 sp. zn. III. ÚS 2267/17 a ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 42/17). Podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti obou soudců proto není v posuzované věci splněna.
8. Protože IV. senát Ústavního soudu neshledal v nyní posuzované věci splnění podmínek uvedených v § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudci Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 193/23.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 17. 2. 2023
Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Vaverkou, advokátem, sídlem [adresa] a, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. září 2022 č. j. 69 Co 185/2022-112 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2022 č. j. 23 C 195/2021-75, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků bytů X, jako vedlejšího účastníka řízení, o odmítnutí soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka, takto:
Výrok
Písemné vyhotovení usnesení Ústavního soudu ze dne 14. února 2023 sp. zn. I. ÚS 193/23 se opravuje tak, že jméno právního zástupce stěžovatele je Mgr. Ing. Daniel Vaverka.
Odůvodnění
V písemném vyhotovení shora označeného usnesení došlo ke zjevné nesprávnosti ve jméně právního zástupce stěžovatele.
Ústavní soud proto vydal toto opravné usnesení za použití § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 107, § 164 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu