Ústavní soud rozhodl o návrhu I. D. a L. N., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 13. června 2019 podání navrhovatelů označené jaké ústavní stížnost, jímž se mj. domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 31/2019-48 ze dne 18. 4. 2019. Přestože byli oba navrhovatelé v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Za dané situace, kdy navrhovatelé ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj