Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph. D., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 4304/2017-353 ze dne 17. 4. 2018, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 180/2017-329 ze dne 19. 5. 2017 a usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 6 C 177/2008-323 ze dne 28. 3. 2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Nymburce zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. K odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Následné dovolací řízení, zahájené dovoláním stěžovatelky směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením zastavil.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.
Ústavní soud shledal, že ve vztahu k napadeným usnesením Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka řádně nevyčerpala dovolání jako mimořádný opravný prostředek, které muselo být zastaveno pro vadu spočívající v absenci povinného právního zastoupení. Proti usnesení Nejvyššího soudu je sice ústavní stížnost přípustná, Ústavní soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud nepochybil, pakliže stěžovatelku zvlášť nevyzval k odstranění vady v podobě nesplnění zákonem stanoveného požadavku na právní zastoupení. Tento postup je totiž třeba hodnotit ve světle posuzovaného případu, kdy se příslušného poučení stěžovatelce opakovaně dostalo již v souvislosti s jí podaným dřívějším dovoláním v téže věci. V takové situaci se pak setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení jeví neefektivním a formalistickým. Tomuto závěru nemůže Ústavní soud nic vytknout, neboť je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu stran opakovaných poučování o nutnosti splnit zákonem stanovené požadavky. Na tuto judikaturu Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí také odkázal. Není tudíž přiléhavým odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3042/11 ze dne 14. 11. 2012 (N 188/67 SbNU 265). V jím řešené věci totiž soud prvního stupně ve výzvě k doplnění dovolání tehdejšímu stěžovateli poskytl lhůtu delší, než dovoluje zákon, následkem čehož Nejvyšší soud k podání stěžovatele předloženému v takto stanovené lhůtě nepřihlížel, dovolání meritorně neprojednal, čímž mu odňal právo na přístup k dovolacímu soudu. Obdobně neobstojí ani stěžovatelčin odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1000/16 ze dne 8. 11. 2016 reagující na situaci, kdy patrně v důsledku administrativního nedopatření nedošlo k založení žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení do spisu, následkem čehož Nejvyšší soud tehdy dovolací řízení zastavil, aniž předtím bylo o takové žádosti rozhodnuto. Z právě uvedeného je zřejmé, že ani jeden z případů řešených citovanými nálezy na věc stěžovatelky nedopadá.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části ji odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 15. srpna 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu