Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Mgr. V. V., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. května 2024 č. j. 10 C 625/2014-1070, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem [adresa] Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v návětí výroku uvedeného usnesení s tvrzením, že bylo porušeno jeho základní právo na řádné soudní řízení, na postup orgánů veřejné moci podle zákona a na ochranu před diskriminací. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel podal ve shora označené věci návrh na obnovu řízení. Obvodní soud pro Prahu 7 mu vyměřil soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Stěžovatel v tom spatřuje porušení svých práv. V ústavní stížnosti namítá, že se jedná o návrh na obnovu řízení ve věci ochrany před diskriminací. Žaloby v diskriminačních sporech jsou přitom zpoplatněny 1 000 Kč. Stěžovateli se tak jeví protiústavním, aby byl návrh na obnovu řízení ve věci ochrany před diskriminací zpoplatněn pětinásobně vyšší částkou než poplatek za samotnou žalobu.
3. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Ústavní stížnost tak má výrazně subsidiární charakter, což znamená, že jako přípustná nastupuje, až pokud stěžovatelé vyčerpají všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně základních práv jednotlivců. Teprve pokud není zjednána náprava v rámci obecné justice, může se uplatnit ochrana poskytovaná Ústavním soudem. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
4. Stěžovatel podal ústavní stížnost podle svých slov "z procesní opatrnosti" a dodal, že také "požádal o nezastavení řízení z důvodu nemajetnosti a podal námitky a návrh na stanovení nižšího soudního poplatku a zatím bezvýsledně." Ústavní soud z tohoto tvrzení stěžovatele dovozuje, že před obecnými soudy probíhají řízení o stěžovatelem uplatněných procesních prostředcích k ochraně jeho práv. V takové procesní situaci je nepřípustné, aby Ústavní soud zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná, a tedy nepřípustná. Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj