Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., t. č. Vazební věznice P. O. BOX 62, [PSČ obec], zastoupené JUDr. Petrem Wildtem Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 7 T 7/2011, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2013, stěžovatelka napadla postup Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ve věci sp. zn. 7 T 7/2011 týkající se jejího dodání do výkonu trestu. Jak stěžovatelka uvádí, dne 19. 11. 2012 byla na základě příkazu krajského soudu zadržena Policií České republiky a dodána do výkonu trestu. Krajský soud se však dle jejího názoru řádným způsobem nevypořádal s její žádostí o odklad jeho výkonu, kterou podala dne 30. 8. 2012, kdy soud ji v rozporu s § 322 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") nevyzval, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložila zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. V návaznosti na to pak dle stěžovatelky platí, že nebylo-li o její žádosti o odklad rozhodnuto řádně, neměla být ani učiněna žádná opatření k jejímu dodání do výkonu trestu. Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedeným způsobem bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu zaručeného čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu bylo postupem krajského soudu porušeno.
II. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné. Stěžovatelka však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu krajského soudu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 235/05 in http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2013 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj