Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepříslušnost5× citováno

Spisová značka

I. ÚS 198/13

Téma · generováno AIAkademický výrok Ústavního soudu o zásahu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 27. 2. 2013Zpravodaj: Janů IvanaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:1.US.198.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: jiný zásah orgánu veřejné mociPodání: 16. 1. 2013

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka namítala, že byla dodána k výkonu trestu, aniž krajský soud řádně vyřídil její žádost o odklad výkonu trestu. Požadovala však jen vyslovení porušení svých práv, nikoli zásah, který může Ústavní soud uložit. Ústavní soud proto stížnost odmítl jako návrh, k němuž není příslušný.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud není podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ani § 82 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, oprávněn vydávat akademické konstatační výroky bez právní funkce. Navrhuje-li stěžovatelka pouze dodatečnou kritiku postupu orgánu veřejné moci, aniž žádá zásah odpovídající § 82 odst. 3 tohoto zákona, jde o návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný; odmítne jej podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu krajského soudu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 235/05 in http://www.usoud.cz).
    Zobrazit v textu
  • Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh k jehož projednání není příslušný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. B., t. č. Vazební věznice P. O. BOX 62, [PSČ obec], zastoupené JUDr. Petrem Wildtem Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 7 T 7/2011, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2013, stěžovatelka napadla postup Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ve věci sp. zn. 7 T 7/2011 týkající se jejího dodání do výkonu trestu. Jak stěžovatelka uvádí, dne 19. 11. 2012 byla na základě příkazu krajského soudu zadržena Policií České republiky a dodána do výkonu trestu. Krajský soud se však dle jejího názoru řádným způsobem nevypořádal s její žádostí o odklad jeho výkonu, kterou podala dne 30. 8. 2012, kdy soud ji v rozporu s § 322 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") nevyzval, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložila zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. V návaznosti na to pak dle stěžovatelky platí, že nebylo-li o její žádosti o odklad rozhodnuto řádně, neměla být ani učiněna žádná opatření k jejímu dodání do výkonu trestu. Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedeným způsobem bylo zasaženo do jejího práva na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu zaručeného čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že její ústavně zaručené právo na nedotknutelnost osoby a osobní svobodu bylo postupem krajského soudu porušeno.

II. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné. Stěžovatelka však nenavrhuje některý z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu. Stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu krajského soudu. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 235/05 in http://www.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2013 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací