Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2021 č. j. 5 As 112/2021-19 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2021 č. j. 8 A 32/2021-4, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zároveň navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel se v řízení u Městského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby České republiky, neboť dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením předmětnou žádost a návrh zamítl s odůvodněním, že stěžovatel vede značné množství sporů, které se nikterak nedotýkají jeho životní sféry, nýbrž jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby nesl náklady s nimi spojené. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost a dodal, že závěr městského soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně soudní spory dle libosti, nýbrž má sloužit tomu, aby jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. V mimořádně stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se dlouhodobě zabývá legislativou veřejné správy a samosprávy a průběžně podle zákona o svobodném přístupu k informacím oslovuje povinné subjekty, což je jeho ústavně zaručené právo, které nadto využívá k veřejně prospěšným účelům. V daném případě se stěžovatel domáhal soudní ochrany svých práv, ale "nezákonnou destrukcí byly jeho správní žaloby odmítnuty z titulu nepřiznání osvobození od soudního poplatku či jiného zástupného důvodu". Dle stěžovatele tak došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, neboť mu byl zamezen přístup k soudnímu projednání správní žaloby.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel předložil ústavní stížnost, jejíž argumentace se omezuje na tři stručné odstavce postrádající jakékoli hlubší rozvedení uplatněných námitek. Ačkoli toto podání splňuje požadavky § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud není povinen za stěžovatele, zastoupeného advokátkou, argumentaci domýšlet a sám vyhledávat možná pochybení ze strany obecných soudů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/06 ze dne 20. 12. 2006). Stěžovatel, který podá ústavní stížnost v takto minimalistickém stylu, musí být srozuměn s tím, že minimalistické bude i odůvodnění ze strany Ústavního soudu. K napadeným rozhodnutím tak lze pouze uvést, že podmínky a podrobnosti práva na soudní ochranu upravuje dle čl. 36 odst. 4 Listiny zákon. Mezi takové podmínky spadá i poplatková povinnost, přičemž Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně akceptoval takový výklad ze strany obecných soudů, podle kterého i když je účastník řízení nemajetný a bylo by namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků, může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1837/17 ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 978/15 ze dne 16. 9. 2015 či sp. zn. II. ÚS 3928/16 ze dne 2. 5. 2017). V usnesení sp. zn. II. ÚS 3378/15 ze dne 26. 1. 2016 k tomu Ústavní soud uvedl, že o takový případ může jít, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Vyhověno tak nemohlo být návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť tu lze dle § 83 zákona o Ústavním soudu přiznat pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu