Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu společnosti Lékárny Jinočany, s. r. o., se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Taťjánou Vojtovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 73 Cm 91/2019-40 ze dne 30. března 2020 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 401/2020-92 ze dne 9. června 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") výrokem III napadeného usnesení vyloučil vzájemný návrh navrhovatelky (v postavení žalované) v rozsahu, v jakém se domáhá náhrady škody, k samostatnému řízení. Následně Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí jsou příslušné okresní soudy a věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5. V popsaném postupu spatřuje navrhovatelka porušení svých práv zaručených v čl. 1, 2, 3 odst. 1, 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto požaduje jejich zrušení.
2. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. července 2000 (N 111/19 SbNU 79). Řízení před Ústavním soudem tak nastupuje jen v případě selhání všech ostatních a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), taková situace v projednávaném případě nenastala. Byl-li usnesením krajského soudu vyloučen vzájemný návrh navrhovatelky k samostatnému řízení a řízení bylo usnesením vrchního soudu svěřeno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, je zjevné, že řízení dosud nebylo ukončeno a nadále pokračuje. Fakt, že navrhovatelka není spokojena se soudem, jemuž věc byla přidělena, není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Posouzení charakteru věci a v důsledku toho určení příslušnosti obecného soudu není úkolem Ústavního soudu, ale je věcí právě obecných soudů, které jsou ve svých rozhodnutích vázány procesními předpisy. V ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je ostatně výslovně uvedeno, že důvodem pro zrušení rozhodnutí je, rozhodoval-li věcně nepříslušný soud. 3. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2020
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj