Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. I. M. a Š. M., oba bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.5.2010, č. j. 6 Ads 7/2010-204, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2009, č. j. 21 Cad 188/2008-59, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.5.2009, č. j. 21 Cad 188/2008-38, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 7. 2010 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí. Svou ústavní stížnost spojili stěžovatelé s s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé vyzváni dne 27. 7. 2010 k odstranění vad návrhu, které spočívaly ve skutečnosti, že stěžovatelé nebyli v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Stěžovatelé byli upozorněni, že na jejich povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem nemůže nic změnit ani jejich argumentace brojící proti smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ani tvrzení, že jsou schopni se zastupovat sami. Pro odstranění vad návrhu byla stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Stěžovatelé byli současně poučeni, že podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Na výzvu k odstranění vad návrhu, která byla Š. M. doručena dne 16. 7. 2010 a I. M. dne 2. 8. 2010, reagovali stěžovatelé podáním ze dne 9. 8. 2010, ve kterém vyjadřují svůj nesouhlas s obsahem výše citované výzvy k odstranění vad a opětovně žádají Ústavní soud, aby upustil od požadavku povinného právního zastoupení, které je dle jejich názoru protiústavní a brání vymáhání práva. Stěžovatelé dále polemizují s právní úpravou institutu určení advokáta podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zdůrazňují, že i podle tohoto zákona má každý právo, nikoli povinnost na poskytnutí právní pomoci. Stěžovatelé uvádějí, že nemají "potřebu mít právní zastoupení". Ve výzvě k odstranění vad ze dne 27. 7. 2010 Ústavní soud odkázal příkladmo na některá svá rozhodnutí, ve kterých se problematikou povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zabýval. Tato rozhodnutí označují stěžovatelé za zmatečná a vzájemně si odporující, v této souvislosti pokazují na skutečnost, že ve věci sp. zn. Pl. 44/04 byla ústavní stížnost odmítnuta z jiného důvodu, aniž by byl navrhovatel vyzván k odstranění vady spočívající v nedostatku právního zastoupení. Pokud Ústavní soud v dalších ve výzvě citovaných usneseních argumentoval potřebou či nutností advokáta již při sepisování ústavní stížnosti z důvodu vyloučit a omezit zbytečná podání a tím chránit občany před zbytečnými finančními náklady, toto považují stěžovatelé "za zcela směšný a absurdní argument". Stěžovatelé odmítají i další argument pro povinné právní zastoupení vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 23.9.2004, sp. zn. Pl 44/04 a to " nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení". Stěžovatelé jsou toho názoru, že "advokát účastníka řízení nemůže být zárukou objektivity v soudním řízení a s ohledem na svého klienta, kdy pro něj vykonává právní službu za jeho peníze, ani nesmí být objektivní". Závěrem stěžovatelé žádají Ústavní soud, aby přehodnotil své stanovisko a umožnil jim v řízení před Ústavním soudem pokračovat bez právního zastoupení.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Z obsahu ústavní stížnosti i podání stěžovatelů ze dne 6. 8. 2010 je zřejmé, že odmítají akceptovat zákonný požadavek povinného právního zastoupení v řízení před Ústavní soudem i skutečnost, že Ústavnímu soudu nenáleží přezkum a rozhodování o zákonu, jenž upravuje jeho postavení a pravidla řízení.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé neodstranili vady podání ve stanovené lhůtě, jsou splněny podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť lhůta třiceti dnů k odstranění vad uplynula marně. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení analogicky podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout. S ohledem na to, že byl s ústavní stížností spojen i návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, která sdílejí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti, rozhodl o věci příslušný senát Ústavního soudu (§ 43 odst. 2 písm. b/ zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. září 2010 Vojen Guttler, v.r. předseda senátu