Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem [PSČ obec], Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2012 č. j. 21 Cdo 1001/2011-227, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2010 č. j. 25 Co 303/2010-199 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2010 č. j. 10 C 36/2009-163, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí obecných soudů ve věci jeho žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Předmětným rozhodnutím a řízení, jež jejich přijetí předcházelo, vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, ve znění účinném do 31. prosince 2008, a to s ohledem na pojmy pracovních míst a rozsahu úvazku, opětovné zřízení pro nadbytečnost zrušeného pracovního místa a znalost zaměstnavatele o nutnosti jeho opětovného vytvoření v okamžiku jeho rušení z organizačních důvodů, a konečně neprovedení důkazů navrhovaných stěžovatelem k potvrzení jím tvrzených skutečností. Danými rozhodnutími obecných soudů cítí se stěžovatel dotčen v základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v ústavní stížností napadených rozhodnutích při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z o. s. ř., svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Zejména zdůvodnily obsah pojmu snížení počtu zaměstnanců, resp. jiných organizačních změn snížením mzdových nákladů ve spojení se snížením rozsahu úvazků, dále zdůvodnily závěr, dle něhož zaměstnavatel v době provedení organizační změny nevěděl o nutnosti zřízení předmětného pracovního místa, a konečně - zejména soud odvolací - rozvedly důvody, pro které důkazní návrhy stěžovatele s ohledem na již provedená skutková zjištění považují za nadbytečné. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny). Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2012
Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu