Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 6 Co 891/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Shora uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. 7. 2010, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2010.
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání stžěovatele podle § 218 písm. c) o. s. ř., neboť směřovalo proti rozhodnutí proti němuž není odvolání přípustné. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není totiž odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V daném případě bylo rozhodnuto soudem I. stupně (rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 9 C 192/2009) o peněžitém plnění ve výši 3 000 Kč.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť tato počala běžet dnem po doručení rozsudku soudu I. stupně, a je tedy zcela zřejmé, že již dávno uplynula. Stěžovatel sice podal odvolání, ke kterému však nebyl oprávněn, jinými slovy tento procesní prostředek neměl ve skutečnosti k dispozici. Pokud tedy ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 22. 7. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti.
Rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání 2. žalovaného byl sice zvrácen právní názor soudu I. stupně a stěžovatel tak může cítit jistou křivdu zůstal-li rozsudek nedotčen ve vtahu k němu, to však nic nemění na již zmíněném konstatování, že procesní prostředek v podobě odvolání k dispozici neměl. Teoreticky se tedy mohl domáhat ochrany svých práv skrze ústavní stížnost, avšak vzhledem k výši jeho nároků je otázkou, zda by ji Ústavní soud nezohlednil a neposoudil věc jako bagatelní.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj