Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 60 Co 558/2014-110 ze dne 14. 4. 2015, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předchozí průběh řízení
Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázal na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě rozhodnutí soudu z roku 2008, který schválil dohodu rodičů, stěžovatel platil výživné na svého syna ve výši 10 000 Kč měsíčně.
Dne 13. 10. 2014 Okresní soud ve Zlíně výživné zvýšil na 12 000 Kč měsíčně, neboť potřeby syna, který začal navštěvovat střední školu, se zvýšily. Zároveň se, dle okresního soudu, zvýšil příjem stěžovatele.
Napadeným rozsudkem krajský soud toto rozhodnutí potvrdil, neboť se ztotožnil se závěry okresního soudu.
II. Argumentace stěžovatele Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť obecné soudy vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, rozhodly nesprávně a jejich rozhodnutí jsou projevem libovůle.
III. Hodnocení Ústavního soudu Ústavní soud připomíná, že podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Stěžovatel brojí proti závěrům obecných soudů, které vykládaly a aplikovaly podústavní právo. V ústavní stížnosti Ústavní soud však neshledal nic, co by věc posunulo do ústavněprávní roviny. Napadené rozhodnutí je dostatečně a přiléhavě odůvodněno. Pokud jde o rozhodnutí okresního soudu, nutno uznat, že je odůvodněno poněkud stručně, přesto však ve spojení s napadeným rozhodnutím není zásahem do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud neshledává, že by napadené rozhodnutí bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
David Uhlíř, v. r. předseda senátu