Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2007, čj. 8 As 43/2006 - 74, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, protože jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo postupem obecných soudů, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Písek. Stěžovatel tvrdí, že správní orgán ve stavebním řízení porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy, když nepřerušil řízení, ačkoli o vlastnických otázkách k pozemkům bylo zahájeno řízení před soudem. Při vydání stavebního povolení nevzal v úvahu podstatné skutečnosti, např. to, že na zastavěném pozemku nelze stavět. Nejvyšší správní soud tím, že odmítl jeho žalobu, uplatnil svou pravomoc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a porušil také ust. článku 6 bodu 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy. II. Z rozhodnutí obecných soudů a návrhu stěžovatele bylo zjištěno, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 10. 2005, čj. KUJCK 20943/05/ODSH-Ho-OŘ, bylo (mimo jiné) zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru dopravy, ze dne 5. 4. 2005, čj. D/4394/0/2004/St.STUR-StPo, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu obytného souboru a propojovacího chodníku. Rozhodnutí krajského úřadu napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou, kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, čj. 10 Ca 216/2005 - 34. Uvedený rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, čj. 8 As 43/2006 - 74, zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu stěžovatele odmítl.
III. Zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Jedná se o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Informace zjištěné uvedeným postupem pak vedly Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu). Jakkoli je možné interpretaci "žalobních bodů" a z toho vycházející závěr Nejvyššího správního soudu, vedoucí k odmítnutí žaloby, považovat za restriktivní (viz také starší judikatura Ústavního soudu vztahující se k předchozí právní úpravě správního soudnictví, konkrétně k § 249 odst. 2 OSŘ ve znění do 31. 12. 2002: nálezy sp. zn. IV. ÚS 406/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 87, sp. zn. IV. ÚS 484/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 259, nebo sp. zn. II. ÚS 459/2000, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 189), Ústavní soud, s přihlédnutím k aktuální zákonné úpravě obsažené v soudním řádu správním, nepokládá takový výklad za porušující stěžovatelova ústavně zaručená základní práva. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu