Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. Š., JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2010, čj. 2900/10-1300, spojené s návrhem na zrušení § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2010, navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil m.j. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatelka proti označenému rozhodnutí finančního ředitelství, tj. proti rozhodnutí správního orgánu, nepodala žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Takovou žalobu může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Tím, že stěžovatelka správní žalobu nepodala, nevyčerpala ve výše uvedeném smyslu všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Tato skutečnost činí její ústavní stížnost nepřípustnou. Vzhledem k výše uvedenému, aniž se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. V důsledku toho musel být odmítnut i její návrh na zrušení § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, protože odpadla základní podmínka projednání tohoto návrhu s ústavní stížností spojeného a stěžovatelku nebylo možno považovat za osobu oprávněnou k podání zmíněného návrhu (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu