Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. K., 2) T. V., 3) L. V., všech zastoupených Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2012, č. j. 5 To 118/2012-990, a proti usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 2 T 77/2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti (doplněné podáním ze dne 9. 10. 2012 a ze dne 11. 10. 2012) stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud pro porušení zejména čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v trestním řízení vedeném proti stěžovatelům, kteří jsou v postavení obžalovaných. Napadeným usnesením Okresního soudu Brno - venkov bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. Petr Jirsa není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obžalovaných, mezi nimi i stěžovatelů, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 2 T 77/2011. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byla stížnost stěžovatelů zamítnuta dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že předsedu senátu není možné považovat za nepodjatého. Pro tento závěr předkládají konkrétní argumentaci; tu Ústavní soud pro nadbytečnost v tomto usnesení nespecifikuje, neboť, jak vyplyne z následujícího, ústavní stížnost je odmítána z formálního důvodu, tedy bez věcného přezkumu.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí, neboť v dané věci tyto podmínky splněny nejsou. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu pak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky). Stěžovatelé podali ústavní stížnost v situaci, kdy soudní řízení nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Budou-li však mít stěžovatelé v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jim nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic jim nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojili v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovatelům k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, budou-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se mohou domáhat, aby Ústavní soud zasáhl. Ústavní stížnost je tedy podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Proto Ústavní soud - podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona - ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Ústavní soud podotýká, že v obdobné situaci rozhodl ve své judikatuře shodně (srov. např. následující usnesení: ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 1071/12, ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 614/12, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 2211/11, ze dne 10. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2052/11, ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 1061/11, ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 572/11, ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 413/11, a řadu dalších).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2012
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj