Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty

Spisová značka

I. ÚS 2182/26

Téma · generováno AIOpožděné podání ústavní stížnosti po fikci doručení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 8. 10. 2026Zpravodaj: Ronovská KateřinaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.2182.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - KS Praha SOUD - OS Mělník STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Praha STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ MělníkNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 28. 7. 2026

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl odsouzení za přechovávání omamné a psychotropní látky a maření výkonu úředního rozhodnutí. Ústavní soud se obsahem jeho námitek nezabýval, protože ústavní stížnost byla podána po dvouměsíční lhůtě počítané od fikce doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Stížnost proto odmítl jako opožděnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost musí být podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku; jde o propadnou lhůtu, kterou nelze prodloužit. Nastala-li fikce doručení podle § 64 odst. 4 trestního řádu a stížnost byla podána až po uplynutí této lhůty, odmítne se podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.
    Zobrazit v textu
  • Z uvedeného vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 1. 12. 2025 (poslední den desetidenní lhůty) a že tedy lhůta dvou měsíců od doručení usnesení Nejvyššího soudu, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, uplynula dne 2. 2. 2026. Ústavní stížnost však byla podána až dne 24. 7. 2026, a je proto opožděná.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 933/2025-204 ze dne 4. 11. 2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 94/2025-148 ze dne 10. 4. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 3 T 138/2024-124 ze dne 12. 2. 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Mělníku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo dne 28. 7. 2026 doručeno podání stěžovatele označené jako "stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku pod č. j. 3 T 138/2024-124 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 94/2025-148 a špatné kvalifikace trestného činu", předané k poštovní přepravě podle podacího razítka dne 24. 7. 2026. K výzvě Ústavního soudu doplnil toto podání právní zástupce stěžovatele, který ústavní stížnost rozšířil také proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu. Zároveň uvedl, že toto usnesení nebylo stěžovateli ke dni podání doplnění fyzicky doručeno.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí vyplývá, že okresní soud uznal stěžovatele vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 a 3 trestního zákoníku a uložil mu - i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku - trest odnětí svobody v délce trvání 16 měsíců, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Krajský soud v Praze k odvolání státního zástupce rozhodl tak, že se stěžovateli ukládá trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu.

3. Před posouzením věci samé Ústavní soud zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.

5. Ústavní soud z vyžádaných doručenek zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovu právnímu zástupci Mgr. Vargovi doručeno do datové schránky 14. 11. 2025. Stěžovateli bylo usnesení Nejvyššího soudu doručováno dne 20. 11. 2025, přičemž na adrese svého trvalého bydliště nebyl zastižen. Tohoto dne bylo proto na adrese stěžovatele ponecháno oznámení o uložení zásilky. Stěžovatel si zásilku nevyzvedl, takže posledním dnem lhůty pro vyzvednutí (tj. dne 1. 12. 2025) nastala fikce doručení podle § 64 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti netvrdí, že nebyly splněny zákonné předpoklady vzniku fikce doručení napadeného usnesení.

6. Z uvedeného vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 1. 12. 2025 (poslední den desetidenní lhůty) a že tedy lhůta dvou měsíců od doručení usnesení Nejvyššího soudu, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, uplynula dne 2. 2. 2026. Ústavní stížnost však byla podána až dne 24. 7. 2026, a je proto opožděná.

7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2026

Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací