I. ÚS 22/98

Odůvodnění

Stěžovatelky se ústavní stížností ze dne 15. ledna 1998 domáhají prošetření správnosti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 29. 11. 1995, č. 316 223 077/DO, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 1996, č. j. 2 A 16/96-15, ve věci neposkytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 písm. d) zákona č. 217/1994 Sb. Z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že se stěžovatelky domáhají zrušení těchto rozhodnutí. Dále se domáhají i přešetření potvrzení Ministerstva obrany České republiky ze dne 4. 1. 1971, č j. 83992/1969.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Prostředkem na ochranu práva bylo odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl dne 30. 7. 1996 pod sp. zn. 2 A 16/96. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 9. 1996, jak Ústavní soud zjistil z doložky 1

I. ÚS 22/98 právní moci uvedené na předmětném rozsudku. Ode dne nabytí právní moci do podání ústavní stížnosti ze dne 15. 1. 1998 uplynula tedy podstatně delší doba než kterou zákon připouští. Totéž platí i pokud by šlo o přezkum potvrzení Ministerstva obrany ČR ze dne 4. 1. 1971, č.j. 83992/1969. Z uvedeného důvodu Ústavní soud rozhodl odmítnout ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (§ 72 odst. 2 cit. zákona). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. března 1998

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj