I. ÚS 2219/08

Odůvodnění

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatel se ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými bylo zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Byť byla ústavní stížnost formálně označena jako "Ústavní stížnost Doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 7. 2008", nezbylo než považovat takové podání za novou ústavní stížnost, neboť ústavní stížnost ze dne 9. 7. 2008 již byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1695/08, odmítnuta pro neodstranění vad ve lhůtě (a jako taková proto objektivně nemohla být doplněna). K tomu lze dodat, že stěžovatel byl výzvou Ústavního soudu v řízení pod sp. zn. I. ÚS 1695/08 informován, že bezvadnou ústavní stížnost musí mít Ústavní soud k dispozici ke dni 25. 8. 2008, přičemž nyní posuzovaná "Ústavní stížnost Doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 7. 2008" (mající mít dle stěžovatele právě povahu řádné ústavní stížnosti ze dne 9.7.2008) Ústavnímu soudu došla až 1. 9. 2008. Ústavní soud tedy v řízení pod sp. zn. I. ÚS 1695/08 právem odmítl ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008 pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě.

Z kopie doručenky rozhodnutí o stížnosti stěžovatele, která byla Ústavnímu soudu zaslána Okresním soudem v Karlových Varech, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 50 To 244/2008, převzal stěžovatel dne 9. 5. 2008. Tyto skutečnosti potvrdil i Okresní soud v Karlových Varech (advokát v ústavní stížnosti dokonce sdělil, že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno ještě dříve, tj. 3.5. 2008).

Nynější ústavní stížnost ze dne 27. 8. 2008 směřující proti napadeným rozhodnutím, byla podle údaje na obálce podána k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008, tedy po 60-ti denní zákonné lhůty (ust. § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, dále "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nemohl dodržení zákonné lhůty počítat od podání původní ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, neboť - jak plyne z uvedeného textu - v nyní posuzované věci rozhoduje Ústavní soud toliko o ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008, nikoli o ústavní stížnosti stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, již Ústavní soud pod sp. zn. I. ÚS 1695/08 odmítl.

K tomu Ústavní soud podotýká, že ve věci sp. zn. I. ÚS 1695/08 byl stěžovateli stanoven relativně dlouhý prostor k odstranění vad ústavní stížnosti (stěžovateli výzva došla dne 23. 7. 2008, do 25. 8. 2008 měl mít Ústavní soud bezvadnou ústavní stížnost k dispozici); byla reflektována i skutečnost, že zákon o Ústavním soudu stanoví k podání ústavní stížnosti lhůtu šedesáti dnů, která běží ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. To vše se stalo s upozorněním, že nebude-li v poskytnuté lhůtě Ústavnímu soudu doručena bezvadná ústavní stížnost, bude jeho podání odmítnuto. Přitom stěžovatel zaslal tehdejší ústavní stížnost ke konci šedesátidenní zákonné lhůty (sepsaná 7. 7. 2008, Ústavnímu soudu doručená 9. 7. 2008). Proto výzva k odstranění vad již tehdy (tj. v řízení pod sp. zn. I. ÚS 1695/08) představovala faktické prodlužování této lhůty, a tak zvýhodnění stěžovatele oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Jestliže by tak nyní Ústavní soud počítal dodržení zákonné lhůty od podání původní ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 7. 2008 a nikoli od podání nyní posuzované ústavní stížnosti (tj. podané k poštovní přepravě dne 28. 8. 2008), byl by stěžovatel ještě více zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli; takový postup Ústavního soudu by ve svých důsledcích značil dodatečné (ex post) prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti (nadto soudcovské lhůty předtím již relativně dlouhé). Jestliže by tudíž Ústavní soud počítal dodržení zákonné lhůty od podání původní ústavní stížnosti stěžovatele ze dne 9. 7. 2008, důsledně vzato by tím sám vytvářel protiústavní stav v podobě porušení ústavního principu rovnosti (rovného zacházení se stěžovateli). Navíc, nastíněný event. postup Ústavního soudu by znamenal ve svých důsledcích i obcházení zákonné normy, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), protože by vlastně konstruoval fiktivní stav, že ústavní stížnost v řízení pod sp. zn. I. ÚS 1695/08 nebyla odmítnuta (a k tomuto rozhodnutí by nebylo přihlíženo).

Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 9. října 2008

Vojen Güttler soudce zpravodaj