Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky: Bubny Development, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ze dne 27. 11. 2009, čj. V-59402/2009-101, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2010, stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného správního rozhodnutí, kterým byl povolen vklad zástavního práva k nemovitostem, specifikovaným v ústavní stížnosti. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo vlastnit majetek, právo na spravedlivý proces a právo vyjádřit se v řízení ke všem prováděným důkazům.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě však k takovému závěru nedospěl. Ústavní stížnost je, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, které jednotlivým subjektům slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto rámci zejména soudů. Ústavní soud ve vztahu k nim nastupuje jako poslední možný prostředek - v případě selhání všech ostatních. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že napadené rozhodnutí katastrálního úřadu představuje rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 246 odst. 1 OSŘ, a že je tedy oprávněna podat proti tomuto rozhodnutí žalobu podle části páté OSŘ. Jak vyplývá z textu ústavní stížnosti, tuto žalobu podala dne 20. 1. 2010 u Městského soudu v Praze. V ústavní stížnosti m.j. uvedla, že ji podává z důvodů jistoty pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že proti napadenému rozhodnutí není žaloba přípustná. Stěžovatelka tedy podala ústavní stížnost proti správnímu rozhodnutí za situace, kdy o její žalobě proti tomuto rozhodnutí nebylo dosud rozhodnuto obecnými soudy. Brojí tak proti rozhodnutí, které není konečným rozhodnutím v dané věci. Posouzení přípustnosti žaloby stěžovatelky je věcí obecných soudů a Ústavní soud nemůže jejich rozhodování v této věci nahradit. Z výše uvedených důvodů je ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná, s ohledem na shora popsanou zásadu subsidiarity. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo než aby soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a), resp. § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2010
František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu