Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/09, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 61 To 143/2010, a usnesením téhož soudu ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 9 To 184/2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, kterou si stěžovatel sepsal sám, vyjádřil svůj nesouhlas se shora označenými rozhodnutími, vydanými v jeho trestní věci.
Z jeho podání, adresovaného současně i Nejvyššímu soudu, vyplývá, že nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2003, několik desítek ústavních stížností, z nichž nejméně 11 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z této řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti být zastoupen advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován.
Za této situace je zbytečné v této věci poučovat stěžovatele o povinném zastoupení advokátem, protože se tak stalo již v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zůstaly v paměti stěžovatele v té podobě, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. 8. 2011
František Duchoň , v. r. soudce Ústavního soudu