Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., právně zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 419/2026-243 ze dne 7. 5. 2026 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 23 C 39/2023-225 ze dne 5. 1. 2026, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a S. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejší účastnice a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit 26 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a to z titulu poskytnutých služeb účetní poradkyně v průběhu let 2020 až 2021, které si stěžovatelka u vedlejší účastnice objednala. Současně určil povinnost stěžovatelky zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 52 731 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 5 511,18 Kč (výrok III).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 608 Kč (výrok II).
3. Proti v záhlaví vymezeným rozhodnutím podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jakož i právo na rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny). Tvrdí, že obecné soudy pochybily tím, že legitimizovaly protiprávní zadržování jejího účetnictví vedlejší účastnicí. Poukazuje i na to, že obecné soudy nelogicky a libovolně hodnotily výsledky znaleckého zkoumání, a zdůrazňuje, že soudy žádným způsobem nehodnotily správnost poskytnuté odborné činnosti. Závěrem stěžovatelka poukazuje na nepřiměřenou kritiku právního zástupce stěžovatelky ze strany odvolacího soudu.
4. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2901/23 ze dne 8. 1. 2025, ve kterém Ústavní soud stručně řečeno rozhodoval o zásadách zákonné koncentrace a shledal ji důvodnou, třebaže se taktéž jednalo spor o bagatelní částku (cca 24 000 Kč). Doplnila, že i v její věci "obecné soudy zcela popřely smysl institutu provádění důkazů s odkazem na koncentraci."
5. Ústavní soud konstatuje, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Ústavní stížnost je nicméně zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud na úvod připomíná, že nezbytným předpokladem meritorního zkoumání věci je vyloučení tzv. bagatelnosti (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1735/25 ze dne 27. 8. 2025). Částku, se kterou stěžovatelé v nynějším případě spojují porušení svých ústavních práv, přitom lze za bagatelní považovat [srov. přiměřeně § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], neboť se domáhají ústavněprávního přezkumu řízení o spornou částku 26 000 Kč. Bagatelnost zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, pokud případ neprovázejí takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí (např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1774/25 ze dne 30. 10. 2025). Je tak proto především na stěžovatelích, aby vysvětlili, v čem tkví zcela mimořádné okolnosti, které by bagatelnímu případu dodávaly ústavněprávní význam, například přesahem vlastních zájmů (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14 ze dne 21. 5. 2014).
7. Ústavní soud nicméně neshledal žádné, natož naprosto extrémní pochybení napadeného rozhodnutí, které by ve smyslu předcházejícího bodu vyžadovalo zásah Ústavního soudu. Důvodnost případného kasačního zásahu Ústavního soudu přitom nemůže založit ani odkaz na nález sp. zn. I. ÚS 2901/23, kde se sice taktéž jednalo o bagatelní spor, avšak jak je vysvětleno v bodě 19, tato věc reprezentovala "širší, strukturální problém české civilní justice, spočívající v porušování základních pravidel sporného řízení, prolamování zásady zákonné koncentrace a neúplné apelace v řízení před odvolacím soudem," tj. jednalo se o věc s přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
8. Pokud jde o kvalitativní stránku nynější věci, Ústavní soud přesah nad rámec neshledal, když v meritu zjevně nemá zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní stížnost představuje toliko pokračující polemiku s právními a zejména skutkovými závěry obecných soudů v této konkrétní věci (závěry spojené se správností poskytnutých účetních služeb, hodnocení výpovědi znalkyně atd.). Obdobně argumentace nepřiměřenou kritikou právního zástupce stěžovatelky ze strany odvolacího soudu nepředstavuje zásadní význam a jedná se spíše o neúplnou námitku podjatosti, kterou případně měla stěžovatelka vznést v průběhu řízení. Napadená rozhodnutí současně shledává Ústavní soud jako vyhovující právu na soudní ochranu a z něj vyplývajícím požadavkům na odůvodnění.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2026
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu