Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky J. G., právně zastoupené Mgr. Janem Pořízkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 2026 č. j. 84 Co 79/2026-284, a to v části o změně výroku III usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 24. února 2026 č. j. 17 C 227/2022-209, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení a Společenství vlastníků X, a Mgr. E. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označené části výroku rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") změnil usnesení Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 2. 2026 č. j. 17 C 227/2022-209 ve výrocích týkajících se nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. V samotném řízení bylo rozhodováno o návrhu vedlejšího účastníka Mgr. B., který se označil jako zástupce vedlejšího účastníka Společenství vlastníků X (dále jen "společenství vlastníků"), přičemž v průběhu řízení předložil dvě plné moci udělené mu společenstvím vlastníků, první datovanou ke dni 1. 10. 2018 a k výzvě okresního soudu poté druhou datovanou ke dni 10. 8. 2021. Dne 6. 2. 2026 okresní soud vyzval společenství vlastníků, aby sdělilo, zda dodatečně schvaluje návrh učiněný Mgr. B.. Společenství vlastníků sdělilo, že na vedení řízení nemá zájem, o jeho vedení nemá vědomost a k jeho zahájení Mgr. B. neudělilo pokyn, proto úkony jím učiněné neschvaluje. Okresní soud následně řízení zastavil, neboť dovodil, že se nepodařilo odstranit nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku oprávnění zástupce společenství vlastníků podat jeho jménem návrh. O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že si Mgr. B. mohl a měl být vědom, že k zahájení řízení nemá zmocnění, přesto podal návrh, čímž svým zaviněním způsobil vznik nákladů účastníků a je povinen k jejich náhradě.
4. Krajský soud dospěl k jinému závěru, jak již bylo uvedeno. Dle napadeného usnesení byla plná moc ze dne 10. 8. 2021 podepsána osobami k tomu oprávněnými, proto nelze říct, že by Mgr. B. při zahájení řízení jednal svévolně, s nedostatečnou péčí a k újmě účastníků řízení. Nebylo tedy možné uložil Mgr. B. povinnost k náhradě nákladů.
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné a vnitřně rozporné. Rozhodnutí krajského soudu je dle stěžovatelky svévolné a v rozporu s principy spravedlnosti. Současně je označuje za překvapivé, neboť krajský soud změnil původní rozhodnutí okresního soudu z jiných důvodů, než jaké byly uvedeny v odvolání Mgr. B. a o svém právním názoru neinformoval stěžovatelku, která se k němu tak nemohla vyjádřit. Kromě toho stěžovatelka uvádí, že se krajský soud nevypořádal s jejími námitkami.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS- t. 60/24, kde uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila žádné argumenty, na jejichž základě by bylo možné dojít k závěru, že v její věci jsou dány mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny natolik významnou, aby ji Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu. Ani Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí jakkoli zasahovalo do podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Odůvodnění napadeného usnesení je dle Ústavního soudu zcela přesvědčivé, logické, vycházející ze zjištěných okolností a nenese znaky svévole. K dovysvětlení situace vzhledem k argumentaci stěžovatelky lze uvést, že v řízení, kterého se týkalo rozhodování o nákladech, vystupoval Mgr. B. na základě plné moci ze dne 10. 8. 2021, kterou předložil na výzvu okresnímu soudu. Tato plná moc byla za společenství vlastníků podepsána Ing. P. K. a Ing. J. K., kteří v době podpisu vykonávali funkci soudem jmenovaných členů představenstva a byli taktéž jako členové představenstva statutárního orgánu společenství vlastníků zapsáni v obchodním rejstříku. V pozdější době, kdy se okresní soud obrátil na společenství vlastníků s výzvou, aby sdělilo, zda dodatečně schvaluje návrh učiněný Mgr. B. (dne 6. 2. 2026), zastupoval statutární orgán společenství vlastníků dle obchodního rejstříku J. K.. Ten dle obchodního rejstříku dříve jako zástupce statutárního orgánu nikdy nefiguroval, jednalo se tedy o zcela novou osobu. Bylo proto na místě, aby se okresní soud obrátil na společenství vlastníků se zmíněnou výzvou a společenství vlastníků bylo oprávněno sdělit, že na vedení řízení nemá zájem. To ovšem, jak správně vysvětlil krajský soud, nic nemění na skutečnosti, že Mgr. B. až do odpovědi společenství vlastníků na výzvu okresního soudu oprávněně figuroval v řízení na základě plné moci ze dne 10. 8. 2021. Jak totiž také vyložil krajský soud, dosud z ničeho neplyne, že by původní řízení bylo vedeno, aniž by Mgr. B. doložil platnou plnou moc opravňující jej k zastupování společenství vlastníků. Ani pokud by v budoucnu bylo shledáno, že nebyla platná volba Ing. P. K., který zmíněnou plnou moc spolupodepsal, předsedou představenstva statutárního orgánu společenství vlastníků, nebylo by možné přičítat k tíži Mgr. B., že sám nedospěl k závěru o neplatnosti plné moci.
9. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu je dostatečně odůvodněné, jeho závěry jsou řádně vysvětleny a v postupu krajského nelze shledat nedostatky, které by zakládaly jeho protiústavnost. Co se týče námitky stěžovatelky týkající se překvapivosti rozhodnutí krajského soudu a nevypořádání jejích námitek, z napadeného usnesení krajského soudu je patrné, že stěžovatelka se obsáhle vyjadřovala k platnosti plné moci a k zavinění zastavení řízení Mgr. B., resp. k nedostatkům podmínek řízení. Stěžovatelka tedy reagovala na ty skutečnosti, které vedly k rozhodnutí krajského soudu změnit původní rozhodnutí okresního soudu, a krajský soud současně v odůvodnění vysvětlil, proč je argumentace stěžovatelky irelevantní.
10. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud stížnost v souladu s e stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu