Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Z. L., 2) Z. L., a 3) A. L., zastoupených Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem [adresa] Litoměřice, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2025 č. j. 4 To 184/2025-34, 4 To 179/2025-34, 4 To 180/2025-39 a usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. dubna 2025 č. j. 0 Nt 827/2025-12, 0 Nt 827/2025-14 a 0 Nt 828/2025-19, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé jsou trestně stíhání pro zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Okresní soud v Litoměřicích je na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem vzal do vazby, a to z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Krajský soud následně jejich stížnosti proti vazebním usnesením okresního soudu zamítl. 2. Společnou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení krajského soudu a okresního soudu s tvrzením o porušení jejich základních práv. Namítají, že soudy při rozhodování o vzetí do vazby dostatečně nepřihlédly k povaze trestného činu a jeho společenské škodlivosti. Okresní soud tím podle stěžovatelů "porušil zásadu zdrženlivosti". Dále uvádějí, že přidělením věci soudkyni JUDr. Ivetě Hořejší bylo porušeno jejich právo na zákonného soudce, neboť soudkyně rozhodovala, "ačkoli k tomu neměla žádný zákonný mandát"; podle stěžovatelů nerozhodovala na základě platného rozvrhu práce.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a v takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
4. Stěžovatelé pouze rekapitulují výhrady proti obsazení soudu, které již byly adekvátně vypořádány krajským soudem. Ten v bodě 4 usnesení vysvětlil, že určení soudkyně proběhlo zcela v souladu s platným rozvrhem práce, který krajský soud prostudoval spolu s vyjádřením předsedkyně okresního soudu. Také Ústavní soud se s rozvrhem práce ve znění změn od 1. 4. 2025 seznámil a dospěl k závěru, že stěžovateli popsaný postup pro přidělení věci konkrétní soudkyni má v rozvrhu práce oporu (str. 6 rozvrhu práce).
5. Zjevně neopodstatněná je rovněž námitka stěžovatelů směřující proti samotnému vzetí do vazby. Stěžovatelé v této souvislosti ani neuvádějí žádnou konkrétní argumentaci, pouze stručně tvrdí, že "v tomto případě nebylo namístě na obviněné č. 1, 2, 3 působit vazbou s přihlédnutím k předpokládanému stupni nebezpečnosti činu pro společnost a očekávanému trestu nebo jiné sankce". Není na Ústavním soudu, aby nad rámec zcela nekonkrétní argumentace stěžovatelů podrobně znovu přezkoumával naplnění vazebních důvodů.
6. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu