UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 17× citováno

Spisová značka

I. ÚS 2304/09

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2009-09-08Zpravodaj: Güttler VojenTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2009:1.US.2304.09.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2009-08-31

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost musí být podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podána prostřednictvím advokáta. Pokud byl stěžovatel o této povinnosti opakovaně poučen v předchozích řízeních, není nutné jej znovu poučovat v každém jednotlivém řízení. Neodstranění vady povinného zastoupení odůvodňuje odmítnutí stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, č.j. 32 Cdo 1421/2009-109, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 3016/07, sp. zn. II. ÚS 1066/09 a další). Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2009

Vojen Güttler soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací