Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. I., zastoupené JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Ostrava, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-M. č. j. 0 P 245/2023-672, 70 P a Nc 170/2026 ze dne 4. 8. 2026, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, návrhem na přednostní projednání a návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-M., jako účastníka řízení, a M. F. a nezletilé [nezletilý], jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění
1. V řízení před Okresním soudem ve Frýdku-M. probíhá v současné době řízení o péči a výživné, která doposud nejsou skončena. V průběhu tohoto řízení okresní soud napadeným usnesením rozhodl podle § 465a zákona o zvláštních řízeních soudních o prozatímní úpravě poměrů dítěte. Určil, že počínaje dnem 7. 8. 2026 je otec oprávněn a povinen pečovat o nezletilou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilou") vždy od pátku sudého kalendářního týdne od 7:00 hodin do následujícího pátku lichého kalendářního týdne do 7:00 hodin a matka je oprávněna a povinna pečovat o nezletilou od pátku lichého kalendářního týdne od 7:00 do následujícího pátku sudého kalendářního týdne do 7:00 hodin (výrok I). Rodiče jsou současně oprávněni a povinni nezletilou přebírat v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče končí, a to ve stanovenou dobu, a nezletilou k předání řádně připravit a s druhým rodičem řádně spolupracovat (výrok II). Trvání tohoto prozatímního rozhodnutí soud určil na dobu do 4. 11. 2026 (výrok III).
2. Proti tomuto usnesení podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že postupem okresního soudu došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), práva na ochranu rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a práva rodiče pečovat o dítě (čl. 32 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 2 Úmluvy o právech dítěte). Tvrdí, že okresní soud zejména neoznačil žádnou akutní změnu poměrů ani hrozbu konkrétní újmy, pro něž mělo dojít k vydání prozatímního rozhodnutí. Poukazuje na to, že soud sice převzal části názoru nezletilé, avšak nevysvětlil, proč se od jejího výslovného přání zachovat dosavadní stav odchýlil. Ačkoliv si je stěžovatelka vědoma znění § 465f věty třetí zákona o zvláštních řízeních soudních, protiústavnost spatřuje i v tom, že v nynější věci byla bez naléhavé potřeby a bez přesvědčivého individuálního odůvodnění zvolena právě varianta, jejíž vhodnost odvolací soud ve věci samé nepovažoval za dostatečnou a rozhodnutí o úpravě péče zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Svou ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a požádala zdejší soud o přednostní projednání ve smyslu § 39 tamtéž. Tyto své návrhy odůvodnila tím, že nařízený režim se uplatňuje již od 7. 8. 2026, což pro stěžovatelku znamená okamžité a významné omezení dosavadní osobní péče o nezletilou. Poukazuje na to, že nezletilá je tímto bez přechodného období vystavena zásadní změně režimu, kterou ve svých vyjádřeních odmítala. Naléhavost tohoto návrhu podpořila i v doplnění ústavní stížnosti ze dne 31. 8. 2026 a zasláním aktuální zprávy z psychologického vyšetření ze dne 31. 8. 2026. Konečně stěžovatelka navrhla, aby v případě úspěchu ústavní stížnosti uložil Ústavní soud vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit jí náklady řízení.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl ovšem k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno prozatímní rozhodnutí (§ 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Ústavní soud ve svých nedávných nálezech zdůraznil, že byť prozatímní rozhodnutí nejsou zcela vyňata z přezkumu Ústavního soudu, bude k těmto věcem přistupovat nadmíru zdrženlivě a bude je podrobovat jen tzv. omezenému přezkumu ústavnosti (viz nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/26 ze dne 30. 6. 2026, bod 27, sp. zn. I. ÚS 1382/26 a ze dne 2. 7. 2026, bod 28). V tomto testu ověřuje, zda mělo rozhodnutí zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení a zda nebylo projevem svévole; důvodem pro kasační zásah je také hrubé porušení zásad spravedlivého procesu (viz bod 25 nálezu sp. zn. I. ÚS 1382/26 a tam citovaná rozhodnutí).
6. V uvedeném rozsahu přitom Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí okresního soudu a dospěl k tomu, že v omezeném testu ústavnosti obstojí. Je zřejmé (a stěžovatelka to ani nerozporuje), že napadené rozhodnutí má zákonný podklad a bylo vydáno příslušným orgánem. Z ústavní stížnosti ani nevyplývá, že by došlo k flagrantnímu porušení práva na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že účastníkům byl dán prostor se vyjádřit. Stěžovatelka přitom ani opak nenamítá.
7. Ústavní soud dále konstatuje, že napadené usnesení nelze shledat ve světle uvedeného omezenému přezkumu ústavnosti ani jako svévolné, sic - jak vyloží dále - je nezbytné okresnímu soudu některá pochybení v odůvodnění vytknout.
8. Z jeho odůvodnění jsou zřejmé alespoň základní úvahy, které soud vedly k závěru o změně poměrů a potřebě vydat prozatímní rozhodnutí. Okresní soud vysvětlil, že takové důvody jsou dány okolností, že "nezletilá žije ve stavu neustálého trvalého a hlubokého konfliktu rodičů", a proto je žádoucí, "aby byla pro nezletilou dána co nejjasnější předvídatelnost v čase." Jinými slovy, okresní soud vyjádřil zájem na alespoň částečné stabilizaci situace u nezletilé a předcházení konfliktních situací, které mezi rodiči - jak vymezuje okresní soud - dlouhodobě panují. Uvedené úvahy jsou sice strohé, avšak s ohledem na omezený přezkum ústavnosti prozatímního rozhodnutí a současnou zdrženlivost Ústavního soudu v rodinněprávních věcech Ústavní soud důvody pro svůj kasační zásah neshledal. Ústavní soud na tomto místě musí nicméně přisvědčit stěžovatelce, že odůvodnění - zejména závěru o potřebě prozatímní úpravy poměrů dítěte - je strohé a okresní soud mohl a měl uvedenou část zdůvodnit lépe.
9. Ústavní soud dále neshledal odůvodnění okresního soudu jako svévolné ani co do nerespektování výslovného přání dítěte. V obdobném typu rozhodnutí je nezbytné, aby otázka (nejlepšího) zájmu dítěte na prozatímní úpravě poměrů byla řádně a komplexně zhodnocena. Okresní soud sice opět jen velmi stručně pracuje s nejlepším zájmem dítěte, ale jeho závěry nelze shledat jako excesivní či nejlepší zájem dítěte zcela opomíjející. Okresní soud akcentoval právní jistotu a zájem nezletilé na pravidelném režimu péče střídající se v delších časových úsecích, které sníží frekvenci změn prostředí a zlepší stabilitu zajištění péče, než bude řešení postaveno meritorně na jisto. I v této části přitom Ústavní soud zdůrazňuje svou zdrženlivost v řešené problematice.
10. Ve zbylé části argumentace v ústavní stížnosti (nedostatečná reflexe závěrů opatrovníka, neodůvodněné stanovení maximální zákonné doby, opomenuté důkazy atd.) stěžovatelka taktéž rozporuje odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu. V této části ovšem Ústavní soud bez bližšího rozvedení uzavírá, že ani uvedená argumentace nemůže obstát v omezeném přezkumu ústavnosti prozatímních rozhodnutí ve světle výše uvedené judikatury. Ani zde totiž Ústavní soud nenachází projevy svévole či hrubé porušení spravedlivého procesu.
11. Konečně Ústavní soud konstatuje, že jeho případný kasační zásah nemůže odůvodňovat ani stěžovatelčina argumentace, že okresní soud v nyní řešené věci nerespektoval právní názor vyjádřený odvolacím soudem v rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé a věc mu vrátil k dalšímu řízení. I když Ústavní soud uznává, že postup okresního soudu nebyl v tomto ohledu bezvadný a okresní soud se s argumentací odvolacího soudu bude muset vypořádat v rámci meritorního přezkumu, i tak neshledal prostor pro vyhovění ústavní stížnosti. Jak totiž i stěžovatelka sama ve svém podání poukazuje, rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů představuje zatímní řešení situace, které není vázáno na rozhodnutí ve věci samé. Argumentace stěžovatelky by současně z velké části znemožňovala využití institutu prozatímní úpravy poměrů dítěte. Ani v tomto ohledu proto nedošlo ze strany okresního soudu k takovému pochybení, které by založilo protiústavnost napadeného usnesení.
12. Na závěr Ústavní soud uvádí, že prozatímní úprava poměrů může být v průběhu jeho trvání změněna, dojde-li ke změně poměrů (§ 465i odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Jak přitom vyplývá z doplnění podání učiněných stěžovatelkou dne 31. 8. 2026 a 1. 9. 2026, tento návrh již učinila.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl tím, že o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně. Z totožného důvodu přitom samostatně nerozhodoval ani o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
14. K návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, Ústavní soud konstatuje, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak; v odůvodněných případech může Ústavní soud podle výsledku řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení (§ 62 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu). Přiznání náhrady nákladů řízení v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím jednak výjimečným, jednak pro tento postup Ústavní soud neshledal důvod, neboť stěžovatelka nebyla v řízení úspěšná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2026
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu