Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 137/2024-583 z 11. 6. 2025, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 21 C 332/2018-453 z 31. 1. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a L. F. a B. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení 203 600 Kč s příslušenstvím a po vedlejší účastnici zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím podává stěžovatel ústavní stížnost a namítá porušení jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy; čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
3. Ústavní soud na úvod zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a shledal, že tyto procesní předpoklady řízení splněny nejsou. Ústavní stížnost je totiž nepřípustná, a to z důvodu její předčasnosti. Ústavní soud telefonicky u Obvodního soudu pro Prahu 4 a následně i z vyžádaného dovolání zjistil, že vedlejší účastník proti napadenému rozhodnutí městského soudu podal dovolání. Rozsudek Městského soudu v Praze vedlejší účastník napadl v rozsahu všech jeho výroků a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.
4. V takovém případě nemůže Ústavní soud zasahovat do řízení, které doposud není skončeno. Ústavní soud výsledek dovolacího řízení nemůže presumovat. Napadená rozhodnutí mohou být dotčena rozhodovací činností Nejvyššího soudu, a proto stěžovatel za dané procesní situace podal ústavní stížnost předčasně. Souběžné projednávání dovolání a ústavní stížnosti není namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/11 z 29. 7. 2011). Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci může být o právech stěžovatele rozhodnuto, není zásah Ústavního soudu možný. Opačný postup by byl v rozporu nejen se zásadou subsidiarity, ale i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání stěžovatele, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů; pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny).
5. Stěžovateli nic nebrání po skončení řízení před obecnými soudy podat ústavní stížnost znovu. Opakované podání ústavní stížnosti proti nyní napadeným rozhodnutí městského soudu a obvodního soudu pak nebude Ústavní soud oprávněn odmítnout pro opožděnost (za splnění podmínky § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), neboť takový postup by znamenal odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) a byl by porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2475/24 z 18. 9. 2024, či usnesení sp. zn. II. ÚS 2853/24 z 10. 1. 2025). V případě podání nové ústavní stížnosti je nicméně vhodné, aby stěžovatel poukázal na toto usnesení Ústavního soudu.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2025
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka