Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu obchodní korporace IT credit, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 91 INS 5111/2019 ze dne 17. června 2020, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") v přezkumném jednání změnil své předchozí stanovisko, popřel pohledávku navrhovatelky co do pravosti a výše, a v důsledku toho jí ústně vyhlášeným usnesením nepřiznal v rozsahu popřené pohledávky hlasovací práva na schůzi věřitelů v insolvenčním řízení. Tím měl insolvenční soud porušit navrhovatelčina práva na vlastnictví a na soudní ochranu zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; pro neexistenci opravných prostředků navrhovatelka požaduje zrušení napadeného usnesení.
2. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, nejde-li protiústavnost napravit jiným způsobem, především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; ústavní stížnost je zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity, protože ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nastupuje řízení před Ústavním soudem v případě selhání všech ostatních a až po jejich vyčerpání, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Taková situace v projednávaném případě nenastala.
3. Navrhovatelka není spokojena s upřením hlasovacích práv v důsledku vyloučení její pohledávky v insolvenčním řízení. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval nepřípustnost návrhu proti usnesení insolvenčního soudu nepřiznávajícím hlasovací práva pro schůzi věřitelů, neboť usnesení není bez návaznosti na jiné rozhodnutí (přijaté na téže schůzi na základě hlasování věřitelů) samo o sobě způsobilé zásahu do základních práv [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 ze dne 21. dubna 2015 (ST 41/77 SbNU 963), či nález sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. dubna 2015 (N 83/77 SbNU 197), bod 51]; jde o procesní rozhodnutí závazné pouze pro danou schůzi věřitelů, jímž není insolvenční soud následně vázán [§ 52 odst. 3 věta druhá zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů].
4. Ani popření pohledávky není konečným rozhodnutím, lze je napadnout žalobou na určení podle § 198 insolvenčního zákona, což navrhovatelka využila a dosud neskončené řízení v její věci je u insolvenčního soudu vedeno pod sp. zn. 191 ICM 2527/2020.
5. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl jako nepřípustný pro nevyčerpání dostupných prostředků procesní ochrany. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. února 2021
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj