Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti P. T., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči č. j. ZN 1062/2017-22 ze dne 15. 6. 2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 15. 1. 2017 zahájil policejní orgán Krajského ředitelství Policie ČR, územního odboru Třebíč, oddělení obecné kriminality podle § 158 odst. 3 trestního řádu (dále též "tr. ř.") úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ohledně dopravní nehody, při které došlo k usmrcení chodce M. T., manžela stěžovatelky. Po provedení prověřování zajištěním a vyhodnocením důkazů dospěl policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není namístě věc vyřídit jinak, proto rozhodl usnesením č. j. KRPJ 5830-107/TČ-2017-161071-BOU ze dne 24. 5. 2017 o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř. Toto usnesení napadla stěžovatelka stížností, kterou státní zástupce zamítl v záhlaví označeným usnesením jako nedůvodnou.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), jakož i na něho navazujících rozhodnutích, vyslovil právní názor, dle něhož v souladu s § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je nejblíže nižší státní zastupitelství povinno řídit se těmito písemnými pokyny, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Toto nadřízené státní zastupitelství je oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení. Podle § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení podání vyrozumět toho, kdo je učinil, nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím. Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být podatel také vyrozuměn. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu v posuzované věci ovšem nedošlo. Z tohoto důvodu tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 28. srpna 2017
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj