Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

I. ÚS 2437/26

Téma · generováno AINeschválení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026Zpravodaj: Langášek TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.2437.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - VS Praha SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 18. 8. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

Shrnutí · generováno AI

Dlužník napadl neudělení oddlužení, protože soudy dovodily nepoctivý záměr z převádění majetku do svěřenského fondu. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud nepřehodnocuje skutková zjištění, hodnocení důkazů ani výklad podústavního práva, pokud obecné soudy postupovaly ústavně konformně a jejich rozhodnutí jsou řádně odůvodněna. Závěr o nepoctivém záměru dlužníka při oddlužení v projednávané věci neporušil právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Rozhodnutí jsou řádně odůvodněná a není z nich patrná žádná ústavně relevantní procesní vada ani jakýkoliv rozpor skutkových či právních zjištění s obsahem spisu, natož pak rozpor extrémní.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. B. V., zastoupeného Mgr. Radkem Suchým, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2026 č. j. 29 NSČR 4/2026-B-41, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2025 č. j. 6 VSPH [č.] a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2025 č. j. MSPH 89 INS [č.], za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí obecných soudů v insolvenční věci, v níž vystupuje v pozici dlužníka. Konkrétně brojí proti závěru o neschválení oddlužení pro jeho nepoctivý úmysl. Namítá, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, jelikož rozhodovaly na základě skutkového stavu v příkrém rozporu s důkazy.

2. Z ústavní stížnosti vyplývá, že je u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") vedeno insolvenční řízení ohledně majetku stěžovatele. Stěžovatel se mj. domáhal povolení řešení úpadku oddlužením, což soud nejprve povolil. Následně však městský soud usnesením neschválil dlužníkovo oddlužení, a to pro zjištěný nepoctivý záměr. Proti tomuto výroku usnesení městského soudu se stěžovatel odvolal. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") jako soud odvolací však usnesení městského soudu o neschválení oddlužení potvrdil. Následně podané dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

3. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení Nejvyššího soudu, vrchního soudu i městského soudu a tvrdí, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud má pouze posuzovat, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena ústavně zaručená práva účastníků, jestli řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé [viz např. nález ze dne 16. února 2021 sp. zn. I. ÚS 3449/19 (N 31/104 SbNU 360), body 9-11, či nález ze dne 15. února 2022 sp. zn. I. ÚS 45/21 (N 19/110 SbNU 191), bod 19].

6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vznáší námitky prakticky pouze v rovině podústavního práva, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy a na něž již dostatečně a ústavně konformně reagovaly obecné soudy. Konkrétně rozporuje závěr, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Obecné soudy jej odůvodnily tím, že stěžovatel systematicky vyváděl svůj majetek ve prospěch svěřenského fondu, v němž figuruje jako zakladatel, svěřenský správce i obmyšlený. Mj. i dva měsíce před podáním insolvenčního návrhu vyčlenil do svěřenského fondu další majetek a uskutečňoval jednání, která neumožňují postihnout majetek ve svěřenském fondu v rámci insolvence ani exekuce. V té době si přitom stěžovatel dle zjištění obecných soudů musel být vědom, že se nachází v úpadku (viz zejména bod 12 usnesení vrchního soudu či body 18 a 19 usnesení Nejvyššího soudu).

7. Ústavní soud v závěrech a postupu obecných soudů (s ohledem na námitky stěžovatele) nespatřuje nic, co by vzbuzovalo pochybnosti o porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, jak soudy zjišťovaly skutkový stav a jak jej následně právně kvalifikovaly. Rozhodnutí jsou řádně odůvodněná a není z nich patrná žádná ústavně relevantní procesní vada ani jakýkoliv rozpor skutkových či právních zjištění s obsahem spisu, natož pak rozpor extrémní. Nic takového ani netvrdí stěžovatel. V ústavní stížnosti prakticky jen vyjadřuje nesouhlas se závěry obecných soudů a doplňuje několik dalších okolností, které jsou pro posouzení otázky nepoctivého úmyslu zjevně irelevantní.

8. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud neshledal ústavněprávní důvod závěry obecných soudů nyní přehodnocovat a pro stručnost zcela odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí. Ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací