Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

I. ÚS 2451/26

Téma · generováno AIÚstavní přezkum bagatelních nákladů exekuce

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2026-09-10Zpravodaj: Langášek TomášTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:1.US.2451.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS OstravaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2026-08-19Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)

Shrnutí · generováno AI

Stížnost napadala rozdělení nákladů zastavené exekuce mezi povinného a zákonnou zástupkyni oprávněného. Ústavní soud ji odmítl, protože šlo o nízkou částku a stěžovatelka neuvedla žádné mimořádné okolnosti, které by věci dávaly ústavní význam. K samotnému rozdělení nákladů se meritorně nevyjádřil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti nákladovému rozhodnutí ve věci částky hluboko pod hranicí bagatelnosti je zpravidla zjevně neopodstatněná, nejsou-li tvrzeny mimořádné subjektivní či objektivní okolnosti zakládající její ústavní význam. Za této situace Ústavní soud stížnost odmítne podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozhodnutí navazuje na zdrženlivý přezkum nákladů řízení.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.; bod 34) konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou; o to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti.
    Zobrazit v textu
  • Zároveň netvrdí žádné mimořádné okolnosti, ať už povahy subjektivní (např. že by z hlediska jejích majetkových poměrů šlo o částku významnou), nebo objektivní (tedy zmiňovaný přesah vlastních zájmů). Již to je přitom samo o sobě důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti M. Ř., zastoupené advokátkou Mgr. Juditou Pelechovou, sídlem [adresa] Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 66 Co 44/2026-215 ze dne 14. července 2026, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezl. R. K. a V. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka jako zákonná zástupkyně nezletilého (jakožto oprávněného) podala dne 25. 2. 2025 návrh na zahájení exekuce proti povinnému pro vymožení běžného a dlužného výživného na základě předběžně vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 47 Nc 12029/2024-118 ze dne 22. 1. 2025; tento rozsudek byl následně změněn rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 85/2025-228 ze dne 21. 5. 2025. Exekuce byla částečně zastavena usnesením okresního soudu č. j. 90 EXE 10702/2025-91 ze dne 25. 7. 2025, k jejímu úplnému zastavení pak došlo usnesením okresního soudu č. j. 90 EXE 10702/2025-185 ze dne 16. 1. 2026, v němž bylo zároveň rozhodnuto o povinnosti povinného nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9 952,25 Kč. K odvolání povinného krajský soud napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že povinný a stěžovatelka jsou každý povinni zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech řízení 4 976,10 Kč. Krajský soud přihlédl k okolnostem průběhu exekuce a k výsledku nalézacího řízení s tím, že zvolené rozložení povinnosti nahradit exekuční náklady považuje za spravedlivé a odpovídající § 89 exekučního řádu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud tím popřel smysl předběžné vykonatelnosti, dezinterpretoval důvody změny exekučního titulu odvolacím soudem i roli stěžovatelky v exekučním řízení, uložil nákladovou povinnost osobě, která ani nebyla účastníkem exekuce, a svévolně rozdělil nákladovou povinnost rovným dílem, ačkoliv podstatná část exekuce byla při jejím zahájení nesporně důvodná.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.; bod 34) konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou; o to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Tento právní názor Ústavní soud následně převzal i do nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025. Ústavní soud tím nejen potvrdil svůj dlouhodobě zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, ale zdůrazněním tohoto přístupu právě i ve stanovisku pléna zároveň deklaroval záměr tuto zásadu do budoucna důsledněji ctít, a to případně i ve věcech dříve řešených nálezem (viz bod 34 usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/25 ze dne 5. 5. 2025).

6. Stěžovatelka ústavní stížností zpochybňuje ústavnost rozhodnutí, kterým jí soud uložil povinnost nahradit náklady exekuce ve výši 4 976,10 Kč, tedy v částce hluboko pod hranicí bagatelnosti. Zároveň netvrdí žádné mimořádné okolnosti, ať už povahy subjektivní (např. že by z hlediska jejích majetkových poměrů šlo o částku významnou), nebo objektivní (tedy zmiňovaný přesah vlastních zájmů). Již to je přitom samo o sobě důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací