Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti M. Ř., zastoupené advokátkou Mgr. Juditou Pelechovou, sídlem [adresa] Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 66 Co 44/2026-215 ze dne 14. července 2026, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezl. R. K. a V. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka jako zákonná zástupkyně nezletilého (jakožto oprávněného) podala dne 25. 2. 2025 návrh na zahájení exekuce proti povinnému pro vymožení běžného a dlužného výživného na základě předběžně vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 47 Nc 12029/2024-118 ze dne 22. 1. 2025; tento rozsudek byl následně změněn rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 85/2025-228 ze dne 21. 5. 2025. Exekuce byla částečně zastavena usnesením okresního soudu č. j. 90 EXE 10702/2025-91 ze dne 25. 7. 2025, k jejímu úplnému zastavení pak došlo usnesením okresního soudu č. j. 90 EXE 10702/2025-185 ze dne 16. 1. 2026, v němž bylo zároveň rozhodnuto o povinnosti povinného nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9 952,25 Kč. K odvolání povinného krajský soud napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že povinný a stěžovatelka jsou každý povinni zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech řízení 4 976,10 Kč. Krajský soud přihlédl k okolnostem průběhu exekuce a k výsledku nalézacího řízení s tím, že zvolené rozložení povinnosti nahradit exekuční náklady považuje za spravedlivé a odpovídající § 89 exekučního řádu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud tím popřel smysl předběžné vykonatelnosti, dezinterpretoval důvody změny exekučního titulu odvolacím soudem i roli stěžovatelky v exekučním řízení, uložil nákladovou povinnost osobě, která ani nebyla účastníkem exekuce, a svévolně rozdělil nákladovou povinnost rovným dílem, ačkoliv podstatná část exekuce byla při jejím zahájení nesporně důvodná.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.; bod 34) konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou; o to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Tento právní názor Ústavní soud následně převzal i do nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025. Ústavní soud tím nejen potvrdil svůj dlouhodobě zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, ale zdůrazněním tohoto přístupu právě i ve stanovisku pléna zároveň deklaroval záměr tuto zásadu do budoucna důsledněji ctít, a to případně i ve věcech dříve řešených nálezem (viz bod 34 usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/25 ze dne 5. 5. 2025).
6. Stěžovatelka ústavní stížností zpochybňuje ústavnost rozhodnutí, kterým jí soud uložil povinnost nahradit náklady exekuce ve výši 4 976,10 Kč, tedy v částce hluboko pod hranicí bagatelnosti. Zároveň netvrdí žádné mimořádné okolnosti, ať už povahy subjektivní (např. že by z hlediska jejích majetkových poměrů šlo o částku významnou), nebo objektivní (tedy zmiňovaný přesah vlastních zájmů). Již to je přitom samo o sobě důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu