I. ÚS 2463/16

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených usnesení obecných soudů vydaných v jeho trestní věci.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 9. 2015 č. j. 2 T 94/2015-246 uznal stěžovatele vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v délce osmnácti měsíců. Stěžovatel se proti rozsudku odvolal. Odvolání bylo podáno poslední den zákonné lhůty dne 23. 10. 2015 e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu, údajně z důvodu technických problémů, nejbližší následující pracovní den (26. 10. 2015) stěžovatel odeslal podání shodného znění, doplněné o zaručený elektronický podpis, a doručil je (prostřednictvím svého obhájce) do datové schránky Okresního soudu v Pardubicích. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích nepovažoval odvolání podané e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu za řádně podané a zabýval se pouze odvoláním podaným dne 26. 10. 2015. Po zjištění, že bylo podáno po zákonem stanovené lhůtě je odmítl podle ustanovení § 253 odst. 1 tr. řádu. Dovolání stěžovatele opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasil se závěrem odvolacího a dovolacího soudu, že odvolání podané e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu nesplňovalo zákonnou formu podání. Namítl, že podání je třeba posuzovat podle obsahu, i když je nesprávně označeno. Z podání bylo zřejmé, komu bylo určeno, kdo je činil, které věci se týkalo a co sledovalo. Stěžovatel upozornil na úpravu obsahu podání v občanském soudním řádu a postup v případě, že elektronické podání nemá všechny zákonem stanovené náležitosti, lze je písemně doplnit nejpozději do tří dnů předložením originálu podání. Obdobný postup by měl být v trestním řízení shodný. Stěžovatel uzavřel, že pokud jeho podání vykazovalo nedostatky, měl soud postupovat podle § 59 odst. 4 tr. řádu a podání mu vrátit k doplnění s příslušným poučením a stanovením lhůty, ve které tak má učinit. Nic takového se však nestalo, stěžovatel sám bez výzvy nedostatky svého podání napravil.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení základních práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Podstatou ústavně právní argumentace stěžovatele je nesouhlas s posouzením jeho podání (odvolání) podaného v elektronické podobě, avšak bez připojení zaručeného elektronického podpisu podle zvláštního předpisu. Problematikou elektronických podání se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. K podáním učiněným touto formou v trestním řízení vyložil, že z dikce ustanovení § 59 odst. 1, 2 trestního řádu (ve znění relevantním i v projednávané věci) vyplývá, stejně tak jako z ustálené judikatury (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 5 Tdo 1059/2006, R 58/2007), že pro trestní řízení má právní relevanci toliko elektronické podání doplněné podle zvláštního právního předpisu - zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů - zaručeným elektronickým podpisem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1770/09 ze dne 18. 2. 2010, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Lze jen dodat, že u elektronického podání učiněné osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, do datové schránky příslušného soudu, se elektronický podpis, jak tomu musí být v případě jiného elektronického podání na základě zákona č. 227/2000 Sb., nevyžaduje (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3042/14 ze dne 19. 1. 2016, dostupný tamtéž). V projednávané věci neměl Ústavní soud důvod se od svých dříve vyslovených závěrů odchylovat, a proto výklad i aplikaci ustanovení § 59 odst. 1, 2 tr. řádu tak, jak byl proveden Krajským soudem v Hradci Králové - pobočkou v Pardubicích a potvrzen Nejvyšším soudem, respektoval. K námitce stěžovatele, že postup při posouzení náležitostí podání a možnosti jeho doplnění by měl být v trestním řízení shodný s postupem v občanském soudním řízení, Ústavní soud nemohl přihlédnout z důvodů odlišností procesních předpisů v souvislosti s elektronickým doručováním. Zatímco zákonem č. 226/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu) byla v ustanovení § 42 odst. 1 o. s. ř. zrušena slova "podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů" a do ustanovení § 42 odst. 3 o. s. ř. byla za slova "učiněno telefaxem" vložena slova "nebo v elektronické podobě", čímž byla připuštěna elektronická podání i bez připojeného zaručeného elektronického podpisu, avšak za podmínky, že budou písemně doplněna nejpozději do tří dnů, v ustanovení § 59 odst. 1 tr. řádu zůstal požadavek na podpis elektronického podání "elektronicky podle zvláštních předpisů" nezměněn. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu