Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost5× citováno

Spisová značka

I. ÚS 249/21

Téma · generováno AIPřípustnost ústavní stížnosti proti zatýkacím rozkazům

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 22. 3. 2021Zpravodaj: Sládeček VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2021:1.US.249.21.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 28. 1. 2021Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl příkaz k zatčení a evropský zatýkací rozkaz vydané v jeho trestní věci. Ústavní soud stížnost odmítl jako nepřípustnou, protože ochranu procesních práv lze uplatnit v probíhajícím trestním řízení. Samotné vydání těchto rozkazů podle soudu nepředstavovalo relevantní zásah do základních práv.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti příkazu k zatčení a evropskému zatýkacímu rozkazu je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zásadně nepřípustná, dokud se stěžovatel může domáhat ochrany v probíhajícím trestním řízení. Ústavní soud do něj zasahuje jen výjimečně, jde-li o skutečný a jinak nenapravitelný zásah do základních práv, například faktický zásah do osobní svobody. Návrh byl odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle ustálené judikatury Ústavní soud vstupuje do probíhajícího trestního řízení pouze za situace, pokud by napadené rozhodnutí bylo spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, který by nebylo možné odčinit jinak (např. se zatčením, vzetím do vazby apod.).
    Zobrazit v textu
  • V souladu s uvedenou judikaturou Ústavní soud v případě ústavních stížností směřujících proti příkazu k zatčení a evropskému zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v rámci probíhajícího trestního řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele.
    Zobrazit v textu
  • Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl o stížnosti H. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, advokátem se sídlem [adresa] proti příkazu k zatčení ze dne 3. 12. 2020 a evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 7. 1. 2021 vydaným Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 T 7/2017, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na čl. 8 odst. 2 a 4, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k zatčení a evropský zatýkací rozkaz, které Městský soud v Praze vydal v rámci trestního stíhání vedeného proti stěžovateli pro zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. c), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na svou judikaturu posuzující ústavní stížnosti proti příkazu k zatčení, resp. evropskému zatýkacímu rozkazu či mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu, kterou jsou takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné, tedy bez věcného přezkumu (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 201/07, III. ÚS 636/07, IV. ÚS 1960/07, I. ÚS 1043/08, I. ÚS 3327/09, sp. zn. III. ÚS 3453/13 či II. ÚS 276/15). V uvedených rozhodnutích je argumentováno mimo jiné tím, že samotný evropský (mezinárodní) zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů příslušného státu o vydání či nevydání obviněného (odsouzeného) do České republiky. Podle ustálené judikatury Ústavní soud vstupuje do probíhajícího trestního řízení pouze za situace, pokud by napadené rozhodnutí bylo spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, který by nebylo možné odčinit jinak (např. se zatčením, vzetím do vazby apod.). Opodstatněnost svých úvah opírá o stanovisko, reflektující zásadu zdrženlivosti zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a nalézající svůj výraz v principu subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení proto v přípravném řízení považuje, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. V souladu s uvedenou judikaturou Ústavní soud v případě ústavních stížností směřujících proti příkazu k zatčení a evropskému zatýkacímu rozkazu zastává názor, že se jeho ingerence do činnosti orgánů činných v trestním řízení nejeví jako nezbytná, neboť ochrany svých procesních práv se stěžovatel jako fyzická osoba může domáhat v rámci probíhajícího trestního řízení, přičemž ústavního rozměru by mohl dosáhnout až faktický zásah do osobní svobody stěžovatele. Navíc se taková ingerence nejeví ani jako žádoucí, neboť by se Ústavní soud stával přezkumným orgánem jednotlivých úkonů v trestním řízení, ve vztahu k nimž zákonodárce nepokládal za potřebné připustit ani opravné prostředky. Sama skutečnost, že soud vydal napadené zatýkací rozkazy a příkaz k zatčení, tak nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2021

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací