I. ÚS 2491/10

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi došlo k zásahu do jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy ČR.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy a uvedla, že v řízení před Okresním soudem v Hradci Králové se domáhá, jako žalobkyně, zaplacení žalovaných částek v souvislosti s protiprávním jednáním, ke kterému došlo v rámci konkursního řízení na majetek úpadce V. B. a. s. Vzhledem k tomu, že se v důsledku jednání žalovaných dostala do nepříznivé finanční situace a její majetkové poměry jí nedovolují zaplatit soudní poplatek, podala návrh na osvobození soudních poplatků. Usnesením ze dne 23. 9. 2009 Okresní soud v Hradci Králové zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. Rozhodl tak poté, co při zjišťování poměrů stěžovatelky dovodil, že má prostředky v řádu desítek milionů korun, hodnota jejích zásob přesahuje 25.000.000,- Kč a její nerozdělený zisk z minulých let se přibližuje částce 10.000.000,- Kč. Výše soudního poplatku ve věci stěžovatelky činí 1.000.000,- Kč. Vzhledem k takto zjištěným poměrům stěžovatelky okresní soud neshledal, že by její hospodářská situace objektivně znemožňovala zaplatit soudní poplatek ve stanovené, ačkoli značné výši. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů o jejím návrhu o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka tvrdí, že její majetkové poměry jí objektivně nedovolují zaplatit soudní poplatek a poukázala na to, že vedle aktiv má i řadu závazků, které musí splácet (úvěry, mzdy zaměstnancům apod.). Podle jejího názoru soudy obou stupňů při rozhodování o jejím návrhu přihlížely pouze k aktivu společnosti, zatímco zcela pominuly pasiva a důvody, které jí brání soudní poplatek v požadované výši zaplatit.

Na základě přezkoumání ústavní stížnosti a napadených usnesení Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Soudy obou stupňů se věcí stěžovatelky podrobně zabývaly a po zjištění jejích poměrů aplikovaly příslušná zákonná ustanovení. Odvolací soud se vypořádal se všemi jejími námitkami, které zopakovala i v ústavní stížnosti. K jejím námitkám odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že hledisko, zda má stěžovatelka aktuálně volné peněžní prostředky k zaplacení soudního poplatku, nemůže být jediným hlediskem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele. Nadto v odůvodnění svého usnesení stěžovatelku upozornil na možnost požádat o stanovení delší lhůty k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Usnesení soudů obou stupňů jsou řádně, ústavně konformním způsobem odůvodněna, vyplývá z nich, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Napadená rozhodnutí nelze označit jako svévolná, protože jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní stížnost představuje jen nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů. Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavně právní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2010 Vojen Güttler, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu