Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky LH STAFIR s. r. o., se sídlem ve [adresa] zastoupené Mgr. Vítězslavem Musilem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1511/2021-289 ze dne 30. 6. 2021 a rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 191/2020-234 ze dne 10. 12. 2020 a Okresního soudu v Šumperku č. j. 215 C 15/2018-174 ze dne 16. 3. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a dále právnických a fyzických osob: a) CENTRUM POMOCI občanské sdružení, se sídlem [adresa] b) Mgr. Jan Nedoma, advokát se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Nadepsaným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku (dále jen "nalézací soud") byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení 363 000 Kč s příslušenstvím, čehož se proti vedlejším účastníkům a) a b) [za vedlejší účasti vedlejšího účastníka c) jako pojistitele vedlejšího účastníka b)] domáhala z titulu náhrady škody způsobené vadným poskytnutím právní pomoci [vedlejším účastníkem b) za účasti zprostředkovatele vedlejšího účastníka a)], vyžádané pro zabránění exekučnímu prodeji nemovitosti stěžovatelky. Žalovaná částka činila rozdíl mezi tržní hodnotou nemovitosti a výší nejnižšího podání, za které byla v exekuci vydražena. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (dále tak označován) uvedený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Argumentace stěžovatelky spočívá otevřeně pouze v nespokojenosti s tím, jak obecné soudy zjistily skutkový stav a jak jej právně posoudily. Ústavní soud však není revizní instancí, která by počtvrté přezkoumávala již přezkoumané, logicky a srozumitelně odůvodněné, a tudíž vyřešené. Stěžovatelka nenamítá žádné ústavně relevantní pochybení, například že by nedostala v řízení prostor k uplatnění svých procesních návrhů, námitek či prostor k reakci na podání protistrany. Porušení svých základních práv dovozuje výhradně ze skutečnosti, že se svou žalobou před obecnými soudy (ve shodě napříč celou soudní soustavou) neuspěla. Právo na příznivý výsledek soudního řízení však žádné ustanovení ústavního pořádku nezaručuje. 5. Obecné soudy dospěly po řádně provedeném dokazování k pečlivě odůvodněnému závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť při uzavírání zprostředkovatelské i příkazní smlouvy vystupovali jednatelé stěžovatelky (manželé Luboš a H. V.) osobně jako fyzické osoby, tedy svým jménem; stěžovatelka podle provedeného dokazování nebyla smluvní stranou uzavřených závazkových vztahů. Ani deliktní (mimosmluvní) odpovědnost některého z žalovaných vedlejších účastníků a) či b) pak podle obecných soudů ze zjištěných skutečností nebylo možné dovodit. 6. Je-li dovolacímu soudu vytýkáno nevypořádání stěžovatelčiných (nadto již dříve vypořádaných) námitek, je namístě k tomu připomenout hierarchii soudní soustavy a funkci jednotlivých stupňů řízení. Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy [blíže viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.].
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu