Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnost V. M., zastoupeného advokátem Mgr. Janem Vargou, sídlem [adresa] Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 32/2026-152 ze dne 5. května 2026 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 42 Nt 202/2026-118 ze dne 24. února 2026, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že porušily jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodl, že je přípustné vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro podezření ze spáchání trestného činu nelegální imigrace osob přes státní hranici Ukrajiny spáchaného v organizované skupině opakovaně podle § 332 odst. 2 ukrajinského trestního zákoníku. Stěžovatelovu stížnost proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy nedostatečně zhodnotily jeho rodinné poměry, konkrétně zdravotní stav jeho (čtrnáctiletého) syna, který za nic nemůže a který neslyší a trpí poruchou autistického spektra, přičemž je na stěžovateli zcela závislý. Z psychologické zprávy má podle stěžovatele vyplývat, že osobní kontakt stěžovatele se synem nelze plnohodnotně nahradit kontaktem na dálku a dlouhodobé odloučení by pravděpodobně vedlo ke zhoršení synova psychického stavu. Podle soudů sice mohou s péčí o něj pomoci stěžovatelovi rodiče a sestra, ti mají podle stěžovatele ale své vlastní životy a pomoc v takové míře po nich nelze spravedlivě požadovat. Podle soudů sice nic nebrání rodině se za stěžovatelem přestěhovat, na Ukrajině však stále probíhá ozbrojený konflikt; přitom právě ze strachu o svůj život a život své rodiny stěžovatele v České republice setrvával. Stěžovatel považuje za zcela irelevantní, jaký byl původní důvod odcestování do České republiky (jímž argumentuje vrchní soud), neboť důvody setrvání se mohou v čase měnit. Stěžovatel také polemizuje se závěrem vrchního soudu, že Ukrajina je státem původu celé rodiny, neboť stěžovatel a jeho rodina už na Ukrajině téměř žádné vazby nemají.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1054/25 ze dne 17. 6. 2025 (N 134/130 SbNU 319) formuloval a odůvodnil závěr, že požadavky na respektování rodinného života mohou vydání k trestnímu stíhání zabránit jen výjimečně. Jak Ústavní soud uvedl (bod 28), v kontextu rozhodování o vydání k trestnímu stíhání je velmi silný zájem na přijetí tohoto opatření (a tedy i na zásahu do stěžovatelova rodinného života), neboť se jedná o plnění mezinárodních závazků, jež České republice vyplývají z Evropské úmluvy o vydávání; převážit nad ním tak mohou skutečně jen velmi výjimečné okolnosti stěžovatelova rodinného života.
6. Stěžovatel si je citovaného nálezu vědom, domnívá se však, že jeho případ s ohledem na jeho rodinné poměry výjimečný je. Soudy nicméně na věc nahlížely právě i prizmatem ochrany stěžovatelova rodinného života a jejich přesvědčivě odůvodněnému závěru, že tato ochrana v této věci nepřevažuje nad zájmem České republiky plnit mezinárodní závazky, nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
7. K dílčím stěžovatelovým argumentům Ústavní soud dodává, že to, že jeho syn "za nic nemůže", se rozumí samo sebou (stěžovatelovo vydání samozřejmě není míněno jako trest pro jeho nevinného syna). Obdobně tomu ale v těchto případech je v zásadě vždy, nejde o žádnou mimořádnost. Tvrdí-li dále stěžovatel, že po ostatních rodinných příslušnících nelze požadovat, aby o jeho syna pečovali v míře plně nahrazující stěžovatelovu nepřítomnost, přesto platí, že jejich přítomnost představuje faktor zmírňující dopady stěžovatelova vydání (přičemž podmínkou vydání není to, aby důsledky vůči členům rodiny byly eliminovány).
8. Ústavně zcela nerelevantní je polemika stěžovatele stran významu důvodů původního přicestování do České republiky a vazbě jeho rodiny na Ukrajinu, pokud by jej na Ukrajinu následovala. Navíc i kdyby skutečně téměř žádné vazby na Ukrajinu jeho rodina už neměla, je očividný rozdíl mezi odcestováním do státu svého původu, k jehož opuštění došlo před pár lety, a odcestováním do státu zcela neznámého.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu