Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 42/2024-107 ze dne 29. 5. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 11 C 116/2023-84 ze dne 1. 9. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a obchodní korporace LIQUIDATORS v. o. s., sídlem [adresa] Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se proti vedlejší účastnici žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 ("nalézací soud") domáhal zaplacení 40 667,60 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené vedlejší účastnicí (insolvenční správkyní dlužníka O. H.) v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS 32/2016. Nalézací soud napadeným rozsudkem řízení v části týkající se zaplacení 2 561,68 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), co do částky 38 105,92 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek ve výrocích II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; namítá, že obecné soudy nesprávně interpretovaly předpoklady pro odpovědnost insolvenčního správce podle § 37 insolvenčního zákona. Odkazuje na komentářovou literaturu, že § 37 odst. 3 insolvenčního zákona se použije i na pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Závěr soudů o předčasnosti žaloby, probíhá-li nové insolvenční řízení (vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 12356/2023), v němž může být stěžovatelova pohledávka uspokojena, považuje za excesivní.
3. Nejprve Ústavní soud zkoumal podmínky řízení (viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla podána oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ve vztahu k výroku I rozsudku nalézacího soudu není ústavní stížnost přípustná, protože jej nenapadl odvoláním, a tudíž řádně nevyčerpal procesní prostředky ochrany jeho práv. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, avšak je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podstatou stěžovatelovy stížnosti je nesouhlas se zamítnutím jeho žaloby o zaplacení 38 105,92 Kč s příslušenstvím - jde tedy o věc s tzv. bagatelní částkou, u níž právní úprava nepřipouští dovolání. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že je-li žalované plnění svou výší bagatelní, zakládá to zásadně důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak v ústavní rovině významnou činí [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. 4. 2021 (N 72/105 SbNU 260)]. Žádné takové okolnosti stěžovatel netvrdí, a ani Ústavní soud žádné neshledal. 5. Obecné soudy řádně odůvodnily, proč je žaloba stěžovatele předčasná, a tudíž nedůvodná; není úlohou Ústavního soudu tyto závěry učiněné v rovině podústavního práva dále přehodnocovat. Kromě toho, nalézací soud závěr o nedůvodnosti žaloby opřel především o to (což odvolací soud nezpochybnil), že vedlejší účastnice žádné povinnosti insolvenční správkyně ve smyslu § 37 odst. 1 insolvenčního zákona neporušila a že § 37 odst. 3 insolvenčního zákona se nevztahuje na pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou; závěr o předčasnosti žaloby učinil "nad rámec uvedeného". Citace jednoho z komentářů k insolvenčnímu zákonu zpochybňující výklad provedený nalézacím soudem k jedné ze sporných otázek opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2024 Jan Wintr v. r. předseda senátu