Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 163/2024-282 ze dne 17. června 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 64 C 152/2016-265 ze dne 14. února 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Colonnade Insurance S. A., organizační složky, odštěpný závod zahraniční právnické osoby, sídlem [adresa] Praha 4 - Nusle, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky, označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelka rovněž uvedla, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu").
3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
5. Na uvedené nedostatky byla stěžovatelka v minulosti opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 3943/19, II. ÚS 404/11 nebo III. ÚS 452/11).
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
7. K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelka uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelka by ostatně měla zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o její ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejím tvrzeným právům.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. září 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka