ÚS 256/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. D., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 1995, č. j. 16 Ca 266/94-23, a na tento rozsudek navazujícího řízení, týkajícího se sociálních dávek, a potvrzení rozsudku téhož soudu ze dne 9. 6. 1993, č. j. 12 C 433/91-78, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel ve svém návrhu požadoval přezkoumání a potvrzení shora citovaného rozsudku krajského soudu ze dne 9. 6. 1993, jakož i posouzení a přezkoumání navazující korespondence a jednání v uvedené věci. Uvedl, že tento rozsudek není akceptován ze strany České správy sociálního zabezpečení v Praze. Zároveň namítal, že údajně došlo k pochybení ve shora rovněž citovaném rozsudku krajského soudu ze dne 28. 4. 1995.
Vzhledem k okolnosti, že podání stěžovatele neodpovídalo příslušným ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 15. 5. 2000 k odstranění vad podání. Současně ho poučil, že pokud ve lhůtě do 20 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 19. 5. 2000, lhůta k jejich odstranění marně uplynula dne 8. 6. 2000.
V návaznosti na skutečnost, že stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 8. 6. 2000, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad a rovněž s přihlédnutím k okolnosti, že návrh byl zjevně podán po lhůtě stanovené pro jeho podání (viz napadený rozsudek ze dne 28. 4. 1995), rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona tak, že návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 22. června 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu