I.ÚS 260/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. T., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.2.1999, č.j. 19 Co 209/99-102, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 26. května 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podaná M. T., zastoupenou JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 19 Co 209/99-102 ze dne 16.2.1999. Ústavní soud usnesením ze dne 8.9.1999 řízení přerušil, neboť zjistil, že proti uvedenému rozsudku bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10.11.2000, č.j. 22 Cdo 1253/99-135, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Z tohoto ustanovení vyplývá, že jednou z podmínek řízení před Ústavním soudem je právní moc napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ČR rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.2.1999, č.j. 19 Co 209/99-102, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, odpadl předmět ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20.12.2000
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj