Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Davidem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. července 2025 č. j. 9 EXE 67/2025-39, za účasti Okresního soudu v České Lípě jako účastníka řízení a Československé obchodní banky, a.s., sídlem [adresa] Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Vůči stěžovateli jako povinnému je vedena exekuce pro vymožení pohledávky vedlejší účastnice. Po krátké době, co byla stěžovateli doručena výzva ke splnění vymáhané povinnosti, uzavřel s vedlejší účastnicí dohodu o splátkovém kalendáři. Soudní exekutor poté doručil stěžovateli příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši necelých 300 000 Kč. Stěžovatel proti příkazu podal námitky s odůvodněním, že by výše úhrady nákladů měla být ponížena, protože dobrovolně plní vymáhanou povinnost. Okresní soud v České Lípě (dále jen "okresní soud") mu však nevyhověl a příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil.
2. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení okresního soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud připomíná, že jeho rolí je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Mnohokrát také již ve své judikatuře zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18 (N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím v nákladových věcech jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná].
5. Ústavní soud ve světle stěžovatelových námitek v posuzovaném případu neshledal mimořádné důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.
6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ostatně ani nerozvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci. Nezmiňuje žádné mimořádné okolnosti, které by dokládaly, že projednávaná věc svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy (viz bod 34 citovaného stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24). Zpochybňuje pouze dostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí a to, jak se okresní soud vypořádal s jeho argumenty. Tomu však nelze přisvědčit - z napadeného usnesení je naopak zřejmé, že se okresní soud s námitkami stěžovatele řádně a srozumitelně vypořádal (viz zejména bod 13 napadeného usnesení).
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Co se týče návrhu na odklad vykonatelnosti, má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Pakliže byla ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i návrh na odklad vykonatelnosti, aniž by o něm Ústavní soud samostatně rozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu