Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 30 Cdo 5176/2014-112, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro tvrzený rozpor s ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a na přístup k soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím a 100 291 Kč s příslušenstvím, kterou stěžovatel požadoval po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, a to jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Exekutorského úřadu v Olomouci pod sp. zn. 057 EX 994/2006 a u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 5534/2006. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele rozsudkem ze dne 6. 1. 2014 č. j. 13 C 52/2012-51 zamítl. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsudku ze dne 19. 6. 2014 č. j. 58 Co 215/2014-77 ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 30 Cdo 5176/2014-112 pro neodstraněné vady odmítnuto. 3. Dovolací soud konstatoval, že z ustanovení § 241a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen "o. s. ř."), vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to mj. pokud jde o vytyčení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného účastníka řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží. Posuzované dovolání proto podle názoru dovolacího soudu nesplňovalo podmínku stanovenou v § 241b odst. 3 větě první o. s. ř., neboť v rámci lhůty pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu.
Obsah ústavní stížnosti
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval tím, že postupem dovolacího soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu i princip rovnosti. Obecné soudy, došlo-li ke změně judikatury, byly povinny stěžovatele vyzvat, aby dovolání bylo doplněno o podání vypracované advokátem, kterého si zvolí. Postupem obecných soudů, které neupozornily na změnu judikatury, byl stěžovatel zbaven práva na spravedlivý soudní proces. Současně obecné soudy zabránily řádnému přezkumu, zda došlo k porušení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě nebo porušení práva stěžovatele na rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě (zde v exekučním řízení) podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel namítal, že neústavním odmítnutím projednat dovolání a napravit vady rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla pominuta nesprávnost právních závěrů obecných soudů. Jde o nepřiměřenou délku exekučních řízení a rozpor se závěry soudní judikatury.
III. Právní posouzení 5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud však není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti. 6. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
7. Napadené rozhodnutí obecného soudu neodporuje principům ústavnosti. Pochybení dovolacího soudu s ústavní intenzitou Ústavním soudem ve věci není spatřováno. Nejvyšší soud vyložil, proč rozhodl o odmítnutí dovolání pro neodstraněné vady. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením a postupem dovolacího soudu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad procesního práva obecným (dovolacím) soudem nedosáhl rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Nejvyšší soud se při posouzení vad dovolání nedopustil ústavního excesu. K odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) tak nedošlo. 8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu