UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost↪ 8× citováno

Spisová značka

I. ÚS 2673/15

Téma · generováno AINepřípustnost ústavní stížnosti proti zrušujícímu rozhodnutí

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2016-02-03Zpravodaj: David LudvíkTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:1.US.2673.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS PlzeňNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2015-09-02Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Odvolací soud zrušil zprošťující rozsudek a vrátil trestní věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní soud stížnost odmítl, protože řízení stále probíhalo a bylo možné brojit až proti konečnému rozhodnutí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena k dalšímu řízení, je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, protože trestní řízení dosud neskončilo a stěžovatel nevyčerpal dostupné procesní prostředky. Tento závěr platí i tehdy, je-li soud nově rozhodující vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud má kompetenci podrobit ústavnímu přezkumu toliko rozhodnutí pravomocná, a to nikoli pouze ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že musí jít o rozhodnutí konečná.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele T. N., zastoupeného Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2015 č. j. 6 To 366/2014-654, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 2. 9. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2015 č. j. 6 To 366/2014-654, kterým byl k odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušen zprošťující rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 10. 2014 č. j. 5 T 40/2014-595 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

2. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti. 3. Ústavní stížnost není přípustná.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Uvedené ustanovení je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před obecnými soudy již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky). 5. Ústavní soud má kompetenci podrobit ústavnímu přezkumu toliko rozhodnutí pravomocná, a to nikoli pouze ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že musí jít o rozhodnutí konečná. Opakovaně byly proto z titulu nepřípustnosti Ústavním soudem odmítnuty ústavní stížnosti v případech, kdy bylo vydáno pravomocné rozhodnutí obecného soudu, kterým věc nebyla ukončena, avšak byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení.

6. V petitu ústavní stížnosti nyní stěžovatel navrhl zrušit rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Předmětné trestní řízení tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku odvolacího soudu nadále probíhá. Stěžovatel (obžalovaný) má tak právo v procesu využít všechna svá práva, a to i podání ústavní stížnosti proti konečnému trestnímu rozhodnutí. 7. Ústavní stížnost proti zrušujícímu výroku usnesení Krajského soudu v Plzni je proto podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2006 sp. zn. IV. ÚS 148/05, ze dne 3. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 90/09, ze dne 22. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 3794/14, ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 643/15). 8. Právní názor o nepřípustnosti ústavní stížnosti se pak podle konstantní judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li obecný soud, který má o věci nově rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11). 9. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil na zásadách spravedlivého procesu, neboť se dopustil formalismu v rámci posuzování zákonnosti domovní prohlídky a nevypořádal se s kompletní skutkovou argumentací. Ústavní soud k tomu konstatuje, že ani tato námitka stěžovatele není důvodem přípustnosti ústavní stížnosti. Úkolem Ústavního soudu není napravovat případná, ať tvrzená nebo skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, avšak je zásadně povolán po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a výsledek procesu obstojí z ústavněprávního pohledu. 10. Ústavní soud současně zvažoval, zda nepřijmout ústavní stížnost na základě § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ("stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele"). Toto ustanovení cílí na případy, kdy je přítomný silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.). Ústavní soud však uvádí, že v případě podané ústavní stížnosti o "přesah" v tomto smyslu nejde. Na důvody pro použití § 75 odst. 2 tohoto právního předpisu tak Ústavní soudem usuzováno nebylo. 11. Z řečených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti zrušujícímu rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2016

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací