Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 45/2023-108 ze dne 18. 7. 2023 a usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 0 P 200/2022-69 ze dne 22. 12. 2022, za účasti vedlejších účastníků 1) M. Š. a 2) nezletilé [nezletilý], takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Namítá porušení práv zaručených v čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 Úmluvy o právech dítěte.
2. Stěžovatelka a první vedlejší účastník spolu několik let žili. V květnu 2019 se rozešli, stěžovatelka měla zhruba měsíční známost s dalším mužem a následně zjistila, že je těhotná. První vedlejší účastník o krátkodobé známosti stěžovatelky s jiným mužem věděl, přesto spolu učinili v říjnu 2019 (tedy před narozením dítěte) souhlasné prohlášení, kterým určili, že otcem nezletilé (druhé vedlejší účastnice) je právě první vedlejší účastník. Rodiče spolu žili a společně pečovali o nezletilou až do ledna 2021, kdy se znovu rozešli. Po ukončení společného soužití se první vedlejší účastník s nezletilou vídal zhruba jednou za dva týdny a hradil dohodnuté výživné, a to až do května 2022. V té době první vedlejší účastník nechal provést test DNA, ze kterého vyplynulo, že není biologickým otcem nezletilé.
3. V červnu 2022 podal první vedlejší účastník návrh na popření otcovství k nezletilé podle § 790 odst. 1 občanského zákoníku spolu s návrhem na prominutí zmeškání šestiměsíční popěrné lhůty podle § 792 téhož zákona. Stěžovatelka i opatrovník se k návrhu připojili. Okresní soud v České Lípě prvním napadeným usnesením neprominul lhůtu k podání návrhu na popření otcovství k nezletilé. Neshledal, že by prominutí popěrné lhůty vyžadoval zájem dítěte nebo veřejný pořádek. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prvostupňové rozhodnutí potvrdil druhým napadeným usnesením.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zjednodušeně řečeno namítá, že neprominutí popěrné lhůty je v tomto případě protiústavní. Uvádí, že nemůže jít k tíži prvního vedlejšího účastníka, že učinil souhlasné prohlášení o určení otcovství, pokud se v té době domníval, že otcem skutečně je. Podle stěžovatelky je v zájmu nezletilé, aby v rodném listě měla uvedeného svého biologického otce. Stěžovatelka namítá i pochybení procesního charakteru spočívající dle jejích tvrzení v tom, že soudy neprovedly navrhované důkazy k prokázání toho, kdo je skutečně otcem nezletilé. Dále stěžovatelka upozorňuje na údajně nesprávné poučení o jejích právech před krajským soudem.
5. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. V té souvislosti Ústavní soud z úřední činnost zjistil, že ve věci probíhá řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu. Toto řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 24 Cdo 3236/2023. To se ostatně týká i ústavní stížnosti, kterou paralelně podal první vedlejší účastník proti totožným rozhodnutím, a která je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. I. ÚS 2617/23.
6. V takovém případě, kdy stále probíhá dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud projednal ústavní stížnost, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti - zasahoval do rozhodování obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022). V případě souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání Ústavní soud nemůže samostatně hodnotit ani otázku přípustnosti dovolání ani jeho včasnosti a bezvadnosti; je zde odkázán na výsledek dovolacího řízení (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 817/23 ze dne 25. 7. 2023). Ústavní soud tak dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je v nynější fázi řízení nepřípustná (předčasná). Tím nicméně není vyloučena možnost podat ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím obecných soudů po rozhodnutí o dovolání.
7. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Jan Wintr soudce zpravodaj